Lidská rasa má pouze omezenou životnost a ze své existence má vyčerpáno přesně 34.788%..., tuhle informaci, pocházející ze snu kytaristy Calvina Robertshawa, využili My Dying Bride v roce 1988 pro název nového alba, které se pro kapelu stalo určitým přelomem. Původní sestava byla minulostí, do řad My Dying Bride nastoupil bubeníka Bill Law (ex-Dominion), na koncertech kapela využívala služeb klávesačky Yasmin Ahmed, na albu se však v roli hostujícího muzikanta objevil Keith Appleton (spolupracoval například i s Cradle Of Filth). A navíc se parta z Halifaxu rozhodla vyzkoušet něco nového. I proto zní pátá řadovka zcela jinak než její předchůdci.
Fanoušci museli být pořádně překvapeni, když si pustili „The Whore, The Cook And The Mother“. Nejdelší věc na desce začíná přímočarým, poměrně svižným doom metalem, ve kterém jsou dosti zřetelné klávesy a tak hudba směřuje ke gotice. Část textu je vypůjčená z filmu Blade Runner a je založena na simulační dotazovací metodě, při které jsou otázky pokládány v kantonském jazyce. Hlavním překvapením je však elektronicky zkreslený hlas Aarona Stainthorpea. První část písně se tak odvíjí v moderně znějícím gothic metalu, který však úplně nepopírá doom metalovou podstatu kapely. Prostředek skladby se však nese v jemném kytarovém vybrnkávání, s využitím lehkých prvků elektronické hudby, ale také ambientních ruchů. Jde v podstatě o velice relaxační pasáž, která však postupně působí nesmírně smutně až depresivně. Hypnotická pasáž člověka plně zasáhne a (ač se to nemusí líbit všem fanouškům kapely), jedná se o jednu z nejpůsobivějších skladeb v diskografii My Dying Bride. Skladba se pak vrátí ke svému gothic/doomovému základu a i přes značnou progresi to pořád ještě není až takový šok.
„The Stance Of Evander Sinque“ přidá tvrdší kytary, svou strukturou působí spíše rockově. Díky avantgardně znějícím klávesám by se dali My Dying Bride porovnávat i s takovými Arcturus. Celkově syrová píseň, která může vyvolat nepříjemné pocity svou zlou atmosférou.
„Der Überlebende“ se přibližuje tomu, jak kapela zní běžně a v jistých momentech je znát nepřítomnost houslí, skladba by díky nim zněla živěji, i proto nepůsobí zdaleka tak silně, jako předchůdci z minulých alb.
Velkým, hodně velkým úletem je „Heroin Chic“. Elektronika, dekadence, gotika, ambient, avantgarda. Hudba z nočního klubu za svitu růžových světel. Taková ta muzika, která vás uspokojí v halucinogenním opoejní. Tak nějak se dá popsat tahle „nejdivnější“ píseň v diskografii kapely. Aaron zní psychedelicky a jeho hlas se střídá s Michelle Richfieldovou (Dominion). Osm minut feťáckého tripu, který sice zní tak, jak se jmenuje, ale hudebně je neuvěřitelně nudný a otravný. Experiment možná zajímavý, ale zcela mimo to, co by fanoušek od My Dying Bride očekával a chtěl. S „Apocalypse Woman“ se kapela dostává zcela na gothic metalové kolbiště, přičemž v některých momentech připomíná portugalské Moonspell. Na My Dying Bride jemná skladba, ovšem patří k těm nejlepším na desce.
Dojem z experimentální desky se snaží trochu upravit desetiminutová „Base Level Erotica“, která je klasickým gothic/doom metale made by My Dying Bride. Přesto příliš v paměti nezakotví, stejně jako následující svižná „Under Your Wing AndInto Your Arms“, skladba koketující s rockovým rytmem, gotickou aurou a výraznými kytarovými sóly. Takový doomový rock´n´roll.
V japonské bonusové edici alba je ještě temná „Follower“ s brutálně znějící kytarou a (i přes klidný střed písně) pořádným tahem na branku. Píseň, která by album mohla hodně nakopnout, kdyby se na něj dostala a byla někde uprostřed nahrávky.
„34.788%...Complete“ je deskou se sci-fi atmosféru, kterou připomínají klávesy a celkové využití elektroniky, jenž v žánru není vůbec obvyklé. Místo tvrdosti a melancholie je album spíše dekadentní, i přes kontroverzi, kterou vyvolalo zejména v době vydání u fanoušků doom metalu, se tak úplně žánru nezřeklo. Album to není špatné a zejména úvodní „The Whore, The Cook And The Mother“ je skvělou skladbou. Naopak „Heroin Chic“ je krokem zcela mimo styl My Dying Bride a tenhle experiment úplně nevyšel. Jinak jsou skladby spíše goticky orientované a z těžkého metalu mnohdy inklinují k rocku. V diskografii My Dying Bride pak působí album jako takový úkrok stranou, který se po čase dočkal jistého uznání, ale kapela se později vrátila ke svému tradičnímu pojetí doom metalu.
K desce nejela kapela žádné turné a na koncertní pódia se vrátila až po dvou letech. Moc dlouho se v My Dying Bride neohřál bubeník Rick Miah a schylovalo se k dalším změnám. Personálním, ale i hudebním.
|
