Pražská pub rocková legenda vydala své již patnácté studiové album a pokud se ptáte, s čím novým na desce se zvláštním názvem „iSvobodu ředkvičkám!“ přišla, můžu vám v klidu odpovědět, že s ničím. Všechno zůstalo pěkně při starém (a popravdě snad jen blázen by od téhle kapely očekával nějaký progres). Na posluchače tak jako vždy čekají krátké úderné písničky, jednoduché melodie (u kterých bude trpět silným pocitem, že je už někde slyšel), spoustu pro rockovou muziku neobvyklých nástrojů (kromě tradičního akordeonu, houslí a saxofonu třeba i viola, violoncello, trombon nebo trubka), Fanánkovy zábavné texty (jenž se téměř všechny točí kolem chlastu) a nechybí ani meziskladbové spojováky v podobě hlášek ze známých filmů. Snad jedinou drobnou změnou je, že akordeonistka Supice dostala více prostoru pro svůj vokální projev. Sólově si zapěla hned ve třech skladbách (z toho dvakrát jako duet s Fanánkem). Což rozhodně považuji za změnu k lepšímu.
Nahrávka začíná jedním už opravdu hodně omletým klišé. V úvodním songu „Franta morgana“ si totiž Fanánek opět bere na paškál svého bývalého kolegu Františka Sahulu (po kolikáté už?) a opět probírá jeho vřelý vztah k alkoholu. Jak to tak vypadá, tento umělec (od jehož smrti letos uplynulo již deset let) bude nejspíš v textech Tří sester přítomen už navěky. Ovšem hned druhá skladba v pořadí se vyvedla přímo parádně. Ultra rychlý a opravdu punkový duet Fanánka a Supice „Háskov“ má ambice stát se velkým koncertním hitem. Ani se nedivím, že se na něj kapela rozhodla natočit klip. Další povedenou položkou je pecka „Do volební urny“ s výborným humorným textem, který vykouzlí úsměv na tváři i tomu největšímu morousovi. Zajímavým zpestřením je píseň „Nábřeží kocoviny“ odzpívaná Supicí. Tím bohužel výčet silných momentů desky končí. Vyloženě slabou skladbu na albu nenajdeme, ale za to průměrných songů je tu fůra. Ani závěrečná poloakustická záležitost „Pomeranč“, která svou náladou připomíná „Plechového Ježíše“ z minulé desky se nějak extra nevyvedla. Zkrátka opět se potvrdilo pravidlo, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
K záporům alba řadím i onu textovou monotematičnost. Alkohol byl hlavním tématem sesterských textů odjakživa, ale v tomto případě mám pocit, že už to Fanánek opravdu trochu přehání. „iSvobodu ředkvičkám!“ není špatná deska, ale nějaký větší rozruch na domácí scéně neudělá. Skalní fanoušky určitě nezklame, ale nebude ani patřit k jejich nejoblíbenějším. V rámci diskografie Tří sester bych jí zařadil někam do průměru.
|
