Po experimentální desce „34 .788% ... Complete“ se pozici kytaristy rozhodl opustit jeden z původních členů kapely Calvin Robertshaw a stal se z něho tour manažer My Dying Bride. Skupina se rozhodla další album nahrát jen s jedním kytaristou a tím byl stále Andrew Craighan. Nová (v pořadí již šestá) deska vyšla téměř na rok přesně po té předchozí a žánrové kormidlo se stočilo směrem k počátkům kapely . Pokud album "34 .788% ... Complete“ bylo moderní, pak novinka „The Light At The End Of The World“ zní zcela zpátečnicky. Jako by se kapela přenesla o osm let zpět. Vrátily se prvky death metalu, temnota, drásající melancholická dramatičnost a také Aaronův growl.
„She Is The Dark“ je druhá nejčastěji hraná skladba My Dying Bride na koncertech. Je zcela reprezentativní a dá se označit jako typická MDB věc. Pomalé tempo, Aaronův čistý a depresivní zpěv se střídá s rychlejšími pasážemi, které disponují death metalovými riffy, temnou gotickou atmosférou a démonickým growlováním. Aaron ve skladbě i na celé desce svůj extrémní vokál oproti minulosti obohatil o black metalové vlivy a zní jinak, než tomu bylo na počátku kariéry. Výsledek je death/doom metalová klasika. V podobném duchu se odvíjí celé album. Chvílemi se zdá, jako by kapela pročistila archivy z let 1991-1993 a okořenila je lepší produkcí.
Deska disponuje velice zlou a opravdu temnou aurou, za kterou mohou skvělé klávesové aranže a zvukové rejstříky. Jednotlivé písně mají velkou kvalitu, avšak výsledná stopáž nad sedmdesát minut je přestřelená. Album se v mnoha místech doslova plazí (ano, k doomu to patří, ale i tady platí, že všeho moc škodí) a působí natahovaně (např. „Edenbeast“ či „The Light At The End Of Time“). Zároveň písně ničím nepřekvapí a jsou „jen“ klasickou ukázkou žánru. I dramaturgie desky malinko připomíná debut „As The Flower Withers“, protože uprostřed se nachází svižná „The Fever Sea“ více koketující s death metalem (trochu připomene The Forever People“). Desku uzavírá poslední díl trilogie písní s názvem „Sear Me“. Skladba se nese v podobném emočním duchu jako její předchůdci, ale je do ní zapojená celá kapela (minulá verze skladby byla doprovázena pouze klavírem a houslemi). I tak je ale jemnější než zbytek alba, avšak co se týče pocitů, je mnohem bohatší. Druhou kytaru k této písni stihl ještě nahrát odcházející Calvin Robertshaw.
„The Light At The End Of The World“ je dílem, které se vrátilo do „pohodlí“ zajetého stylu. Nutno říct, že My Dying Bride své řemeslo ovládají dokonale a tak i tahle deska je výborná. Z uměleckého hlediska však pouze kapela zopakovala své staré postupy. Fanoušci byli ale spokojeni, že jejich kapela zanechala elektronických experimentů. V roce 2000 začali My Dying Bride opět více koncertovat, přijali nového kytaristu Hamishe Glencrosse, než však začali pracovat na další nahrávce, vypustili do světa retrospektivní desky „Meisterwerk I“ (2000) a „Meisterwerk II“ (2001) obsahující průřez jejich kariérou. Pak přišel čas na něco velkolepého...
|
