TORIAN - God of Storms
„Ještě nikdy jsme nezněli tak sofistikovaně, hymnicky a chronicky chytlavě.“ Tato slova se vyskytují na facebookovém profilu Němců Torian, přičemž hodně záleží na tom, v jaké fázi si danou autorecenzi přečteme. Pokud to bude před poslechem alba „God of Storms“, určitě se plni očekávání vrhneme na tlačítko „play“. Pokud to bude až poté, vrhneme se toliko po papírovém kapesníku, abychom z tváře setřeli slzy smíchu. Ne, tohle opravdu není nic výjimečného, neřkuli sofistikovaného. První tři songy nicméně nejsou špatné, když autoři na inspiračním podkladu krajanů Running Wild a raných Blind Guardian tvoří celkem libozvučný powermetalový obsah, v němž se neštítí rychlých temp a na vrch přidávají pěkné vyhrávky či sóla. Rovněž se objeví dobré vokální linky, zde ovšem narážíme na jeden z větších problémů, kterým je zhola tuctový zpěvák. Tím dalším je nedomrlý sound, a to opět navzdory kapele pravící, že jde o strhující produkční práci. Nicméně díky slušné melodické stavbě zmíněných písní by ryzí fanoušek žánru oba nedostatky snadno překousl, jen kdyby se navazující příspěvky nezačaly zmítat v jisté skladatelské šedi. Počínaje skladbou „Unbowed, Unbent, Unbroken“ se totiž začne odvíjet nijak zvlášť obdivuhodná hudební projekce, přičemž nejhůře se poslouchají místa, kde si kvintet Němců začne hrát na tvrďáky (viz thrash metal v „Saint of the Fallen“ a vskutku nemístný pokus o death v „Thousand Storms“). Když se pánové drží svého žánru, dají se ještě objevit obstojné okamžiky, jako je spíďárna „Crimson Born“ nebo mezihra v písni „A Glorious Downfall“, jejíž melodickou gradaci můžeme dokonce označit za strhující. Jde však spíše o kusé kompoziční výlety k nebesům, většina autorské snahy, která je na tomto albu předvedena, naopak spadá hluboko do útrob druhé powermetalové ligy.
5,5/10
YouTube ukázka - Evil vs. Evil
KALIDIA - The Frozen Throne
V případě druhého alba Italů Kalidia máme v pohodě zvuk i zpěv v podání Nicoletty Rosellini, která vládne příjemným civilním projevem, jenž je zároveň schopen odlišit tuto partu od nepřeberné řady shodně znějících female-fronted těles se symfonickým záběrem. Je ovšem pravda, že založení Kalidie je více powermetalové, mířící bez zbytečných exhibicí na čisté melodické cíle. A v případě vítací skladby "Frozen Throne" jim tato strategie skvěle vychází, mrštné tempo obsahuje rychle spalující kalorie ve formě neoklasických kláves, chutného sóla i sladkého refrénu. Proto mi nejde na rozum, proč se podobně svůdné představení najednou přestane odehrávat a vše tím pádem začne připomínat cukrátko, na které se nechalo nachytat zvědavé dítko. Ani jedna z následujících skladeb není propadákem, zároveň však není možno dohledat (doposlouchat) vyšší přidanou hodnotu. Nastane tedy čas paběrkování, kdy nás Italové občas chytí a posléze zase pustí, což pro změnu evokuje snahu o vylovení plyšáka z automatu, kdy to už už vypadá, že je zaseklý v kovovém chapadle, aby se při polovičním vytažení beznadějně propadl zpět k ostatním "spáčům". O něco jistější skladatelský úchop nastane při skladbách „Orpheus" a „Myth of Masada“, v obou případech se slušnými vokálními linkami, k pevnému stisku podobnému první skladbě se pak Italové vrátí v závěru nahrávky. Fláky „Amethyst“, „Lotus“ a „Quenn of the Forsaken“ dokážou vymáčknout dostatek chytlavé šťávy, a to díky tažně zrychleným refrénům. Potenciál v této kapele vězí, je však potřeba jej dopilovat a doladit do více pozoruhodnější formy.
6,5/10
YouTube ukázka - Frozen Throne
SARATOGA - Aeternus
Španělská Saratoga vrhá na plac další, v pořadí již třináctou studiovku. I když zřejmě žádné z vydaných alb nevynikalo komplexní povedeností, dohromady bychom z nich – jak bylo zmíněno v předešlých recenzích - poskládali tučnou best-ofku velmi libých melodických písní, oscilujících na pomezí (chvílemi celkem ostrého) heavy a power metalu. Když se totiž tahle parta trefí, je o vysokou zábavu postaráno a daná deska nachází svůj smysl i v případě, že většina zbývajících skladeb podobně chytlavým šarmem nedisponuje. Nepovede se to ovšem pokaždé, kupříkladu v útrobách novinky „Aeternus“ se žádná vyloženě drahocenná perla neblyští, na druhou stranu je zde nemalé množství tzv. "ok skladeb". Na méně lichotivý okraj je nutné vytlačit příspěvky „Renegado“ a „Acuérdate de mí“, částečně také dvojici „El olvidado de Dios“ a „Culpo a Dios“, kde alespoň zaslechneme slušné refrény. Další kompozice si už stojí o kus lépe a k vrcholům patří položka „Una vez fuimos héreos“ s celkovým tahem a „Tras ahorcados“, jež stojí na vtahující bigbeatové vyhrávce. Celkově autoři potěšili příklonem ke svižnějším tempům, do kterých obecně vkládají své nápady s větší šikovností, na tradičně dobré úrovni pak nalézáme zpěvákův výkon. Jen škoda absence čistokrevné hitovky, která by celé album posunula k branám věčné pamětihodnosti.
6/10
YouTube ukázka - celé album
|
