Je tomu už neuvěřitelných dvacet roků, co Arakain vypustil do světa album „Apage Satanas“. Desku, která se stala naprostým kultem a pro mnohé fanoušky (včetně mě) je tím úplně nejoblíbenějším počinem v celé diskografii pražské thrash metalové legendy. Kapela využila příležitosti a v rámci oslav tohoto kulatého výročí vyrazila na Apage Satanas Tour, během kterého přehrává tuhle placku v celé její kráse. Turné samozřejmě neminulo ani Prahu. Z nepřeberného množství pražských klubů si kapela pro tuto jedinečnou oslavu vybrala legendární Kulturní dům Barikádníků, kterému nikdo neřekne jinak než Barča. Kdyby snad někdo nevěděl, tak na tomto místě se konaly rockové a metalové akce už v dobách dávno minulých.
Už kolem devatenácté hodiny byla zcela vyprodaná Barča zaplněna k prasknutí. V sále se mezi davy lidí pohybovalo jen velmi těžko a na pódiu začali hrát první účinkující večera – bučovická parta Forrest Jump. Tihle pánové, kteří na scéně působí více než patnáct let, kombinují hardcore s moderně pojatým thrash metalem a dalšími styly. Za dobu svého působení už předskakovali i spoustě zahraničních hvězd a bylo vidět, že vystupování před početným publikem jim problém nedělá. Bohužel obecenstvo na jejich hudbu reagovalo dost vlažně. Možná na tom měl svůj podíl viny zvuk, který nebyl úplně ideální. Tomu, že lidi kapelu moc nebrali, nasvědčuje i fakt, že v sále byl takový ruch, že z proslovů zpěváka mezi písničkami nebylo slyšet téměř ani slovo. Škoda. Forrest Jump hráli necelých padesát minut a svůj set ukončili peckou „Šašek a král“.
Po zhruba dvaceti pěti minutách v sále konečně zhasla světla a na jevišti se objevila největší česká metalová kapela současnosti. Arakain začal songem „A zvony zvoní“ a mně se okamžitě vybavily vzpomínky na dobu před třinácti lety, kdy jsem viděl Arakain s Honzou Toužimským za mikrofonem poprvé. Velice dobře si pamatuji, že tehdy mu právě tenhle song dělal velké potíže (zejména ty typicky brichtovské hluboké tóny). Dnes už dávno všechny písničky po Brichtovi dává s absolutním přehledem (zmíněnou skladbu nevyjímaje). Kapela se rozhodla jednotlivé písničky přehrávat hezky systematicky v pořadí tak, jak je známe z desky, takže set list vlastně nebyl překvapením. Z počátku trochu zlobil zvuk, ale naštěstí to mistr zvukař dal brzy dokupy. Publiku to chvíli trvalo, než se dostalo do varu, ale už při čtvrté skladbě „Kyborg“ začali první jedinci ožívat a při následující „Princess“ už s pěticí muzikantů zpíval celý sál. Překvapilo mě, jak skvěle naživo fungují dlouho koncertně opomíjené skladby jako „Šer Chán“, „Hey kritik“ nebo „Trip“. To mě jen utvrzuje v názoru, že „Apage Satanas“ je vskutku nadčasová deska, která i po těch dvaceti letech má šanci oslovit další a další příznivce tvrdé hudby. Samozřejmě (a to je asi způsobeno tím, že znám tuhle nahrávku možná až moc dobře) mi neunikly některé drobné odchylky od původních verzí písniček a to jak ze strany muzikantů, tak ze strany zpěváka, který občas v textu nahradil nějaké to slovíčko jiným. Honza Toužimský podával během celého vystoupení výborný výkon. Snad jediným zaškobrtnutím byla balada „Půl století“, kde se zbytečně moc šetřil a refrén odzpíval velmi laxně a bez emocí. Tady svůj hlasový potenciál nevyužil ani z půlky (i Brichta ten refrén zpíval o něco výš). Nemusím snad ani zmiňovat, že základní část koncertu kapela uzavřela titulním songem tohoto výjimečného alba a po něm nadešel čas na přídavky. Publikum skandováním sloganu „Co je?“ prakticky nedalo neúnavné pražské formaci jinou možnost, než zahrát letitý song „Proč“, ale došlo i na novější věci („Černý koně“, „Ďábelská hra“ a „Paganini“). Celý večer pak skupina uzavřela klasikou od Uriah Heep, kterou všichni její fanoušci znají pod názvem „Slečna závist“. Tím skončil výborný koncert, který se nesl na vlně vzpomínek na nahrávku, která se nesmazatelně zapsala do české metalové historie.
Playlist: A zvony zvoní, Mý jméno je plamen, Karavana slibů, Kyborg, Princess, Špatný dny, Návrat bohů, Šer Chán, Hey kritik, Půl století, Trip, Promiňte slečno, Apage Satanas, Proč, Černý koně, Ďábelská hra, Paganini, Slečna závist
|
