Čísla letopočtu se mění, stejně jako číslovka označující náš věk. Čím je člověk starší má být rozumnější a využívat lépe svých zkušeností. No nepřijde mi, že by to platilo u mě. Blbosti asi budu vyvádět až do stáří. Stejně jako poslouchat metal. Někoho postupně opouští nadšení nebo dokonce přestane metal poslouchat (většinou kvůli rodině nemá čas už jezdit na koncerty nebo se starat, co zrovna vyšlo nového). Já ale letos opět slyšel mnoho nových alb a zde jich je pár jmenovaných. Nejlepších? Spíš mnou nejvíce oblíbených.

1.Amorphis - Queen of Time
tahle kapela je sázka na jistotu. Nezklamou. A díky práci producenta Jense Bogrena vyloženě nadchnou. Asi „nejvelkolepější“ album v historii kapely je nesmírně barvité, tvrdé a přitom melodické. Bogren přidal kapele více orientálních motivů a symfoničnosti, aniž by zabil podstatu Amorphis. Skvělé dílo, které nemá slabé místo.

2.Melted Space — Darkening Light
tohle je prostě přesně metalová opera dle mého gusta. Epická, bohatá na styly, ale ne přehnaně nabubřelá. Jak extrémní, tak melodický metal, emoce, napětí. Je tu prostě všechno. Bonusem jsou pěvecká jména, která až tak často na jiných podobných projektech nenajdete.

3.Orphaned Land - Unsung Prophets & Dead Messiahs
krásná hudba! Východní melodie jsou pro mě atraktivní a Orphaned Land tentokrát parádně vybalancovali podíl tvrdého metalu, world music a progresivního rocku. Zábavné album plné emocí.

4.Madder Mortem — Marrow
tuhle kapelu prostě zbožňuju. Agnete je nejlepší metalová zpěvačka jakou znám a hudba Madder Mortem je naprosto originální. Expresivnost a vášeň.

5.April Weeps — Comma
mať viac takýchto April Weeps by bolo fascinujúce. Slovenská metalová střela míří stále výš. Gotika, doom, death, atmosféra, progresivita. Naprosto luxusní deska!

6.Graveshadow — Ambition´s Price
jo s takovou frontwoman je radost dělat album. Heather Michele je poklad. Takový malý ďáblík. Zazpívá skutečně vše. Growl, čistý zpěv, rockový projev. Graveshadow jedou poctivý metal (power, thrash, gothic, death) a v žádném případě nezapadají do dnešní škatulky „female fronted metal“. Jedna z nejzajímavějších „neznámých“ kapel současnosti.

7.Between the Buried and Me — Automata 1 a 2
trochu záhada proč dvojalbum, ale každopádně opět výtečná muzika od těchto progresivních kouzelníků. Stále mají invenci a nápady, které z nich činí jednu z nejlepších progmetalových kapel současnosti.

8.MaYaN — Dhyana
hm, asi jsem fanatik na metalové opery, ale tohle je prostě boží. Symfo-death metal, který tvoří ultrapevný monument. Nářez jaxvině!

9.Silent Stream of Godless Elegy — Smutnice
„Sajlenti“ si dali na čas, ale stálo to za to. Nádhera, nádhera. Jsem rád, že kapela opět vsadila na češtinu a dle mého by tohle mělo slyšet co nejvíc lidí. Úžasně melodická hudba s pocity a slovo folklór tu není jen do počtu.

10.The Ocean — Phanerozoic I: Palaeozoic
math metal, avantgarda, progresivní metal. The Ocean vypráví pradávný příběh a překračují svůj stín. Tahle deska je poklad. Dobře ukrytý až ve spodních vrstvách horniny. Ale kdo ho najde, může si gratulovat.

Překvapení roku:


Lord of the Lost — Thornstar
nikdy jsem je nesledoval a dokonce některé jejich starší klipy mi přišli totálně…špatné. Ale nové album mě sejmulo. Moderní gotika, která má smysl. Album mě okouzlilo a omotalo kolem prstu.

Videoklipy roku:
Lord Of The Lost – „On This Rock I Will Build My Church“ a „Morgana“ (super natočené)
Batmetal – Forever (muhaha, neskutečná jízda)
Swallow The Sun – Lumina Aurea (takřka filmový zážitek…no spíš dokumentární)
Dir En Grey – Ranunculus (říkal někdo Visual Kei?)
Arkona - V pogonie za beloj ten´yu (nekonečnost)
Poppy – X (totální úlet a já Poppy tleskám. Popoví fanoušci zpěvačky museli čumět jak afričan na sníh)
Oceans Of Slumber - The Banished Heart (jsem dojatej...silné, zničující)
Crystal Lake – Aeon (totální destrukce…tohle mi dalo na prdel)


Další nám*dové desky roku:


Co se týče death metalu, tak nejvíce mě zničili Atrocity s „OKKULT II“ a Bloodbath s „The Arrow of Satan Is Drawn“.
Nezapomenutelnou atmosféru vykouzlili The Eternal na „Waiting for the Endless Dawn“ či Arkona na „Khram“.
Doom metal oživili a překvapili Oceans Of Slumber s krásnou deskou "The Banished Heart".
Po delší době vydali album Phideaux. Jejich dvojalbum „Infernal“ je ukázkou úžasného prog crossoveru, který pohladí na duši.
I avantgarda má své bohy a těmi jsou dle mého dnes Thy Catafalque. Deska „Geometria“ je kouzelná.
Těch metalových oper se letos urodilo hodně a až z Libanonu pochází Ostura. Jejich deska „The Room“ je skutečně povedená. Prog rock se pojí s power metalem a zní to neskutečně čerstvě a originálně.
Crematory patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším kapelám. Ani letošní „Oblivion“ mě nezklamal. Poslouchal jsem ji do zblbnutí.
Na závěr chci zmínit Warrela Danea. Tenhle úžasný zpěvák už není mezi námi. Jsem moc rád, že se přesto podařilo vydat desku „Shadow Work“. Hodně se blíží tvorbě Nevermore, ale současně je velmi osobitá. Výborné album a důstojné rozloučení.

Chtěl bych všem popřát hodně zdraví a štěstí do roku 2019. A pokud budou nějaké problémy, tak právě metalová hudba to vždycky trochu pomůže ustát. Opatrujte se a třeba někdy na metalovém koncertě na viděnou.