Debut „Morbid Visions“, který Sepultura vydala v roce 1986, dal věci do sice pozvolného, ale jistého pohybu. Nejprve zdánlivě nepříznivým směrem, když ze sestavy odešel kytarista Jairo Guedz. Dle jeho vyjádření kvůli rodinným záležitostem, podle Maxe Cavalery zase kvůli touze hrát tehdy populární glam metal. Jako náhrada byl původně brán do úvahy jistý Maggoo, jehož smečka Mutilator zkoušela na stejném místě jako Sepultura. Poté si ale Max na koncertech v São Paulu všiml jiného chlapíka, co uměl nejen skvěle hrát, ale také měl „nádhernou metalovou vizáž“. Tím někým byl Andreas Kisser, který po oslovení a následném jednodenním rozhodování nabídku přijal, čímž v podstatě odstartoval přímý a nezadržitelný vzestup této brazilské formace.
S Kisserem, který se na pár let přestěhoval do Cavalerovic domku (matka Vania své dva syny v jejich hudební touze celou dobu velkoryse podporovala), kapela získala nejen zručného sólového kytaristu, ale zejména skladatele. Při zkoušení skladeb jako „Necromancer“ okamžitě zafungovala společná chemie, Kisser ale tíhl k technicky náročnějším strukturám a zároveň vnesl do Sepultury – po vzoru tehdy na oblibě mohutně nabírající Metallicy - thrashmetalovější feeling. První nově nazkoušenou skladbou byla položka s (anglicky malinko nepřesným) názvem „From the Past Comes the Storms“, která byla pro změnu ovlivněna slayerovskou peckou „Chemical Warfare“, hlavně se však stala startovací šlehou druhé řadovky, jež do vínku dostala úderný titul „Schizophrenia“ (Arakain by mohl vyprávět).
K jejímu nahrání se Sepultura v roce 1987 opět přesídlila do studia JG v Belo Horizonte, kde tvořila již EP „Bestial Devastation“. Tentokrát s o něco větší podporou firmy Cogumelo Records, která se rovněž postarala o vydatný booklet s řadou fotek, což byla věc u brazilských metalových spolků nevídaná. Zvuk se opět posunul směrem k lepším zítřkům, k dokonalosti měl ovšem pořád daleko a z dnešního pohledu působí - na rozdíl od následujících studiovek - zastarale (včetně pozdějšího remasteru). Zmíněná úvodní skladba, stejně jako kousky „To The Wall“ (s textem Korga ze Chakal), „Screams Behind the Shadows“ nebo „R.I.P. (Rest in Pain)", vykazují krom technického a žánrového posunu, kdy do thrashe jen občas vstoupí raný death (blackový odér po debutu definitivně vyvanul), také jednu další podstatnou věc. Nejedna pasáž je v podstatě totožná s navazujícím titulem „Beneath the Remains“. Ať už jde o Maxovo frázování, zrychlování či naopak zhutňování kompozičních struktur, přechody nebo působivé stupňování temp, vše je v podstatě čirým předobrazem navazující fošny. Důvod této skutečnosti je ovšem zcela zřejmý a do určité míry pochopitelný.
Druhé album Sepultury totiž zaháčkovalo vlivné postavy, jako byl šéf americké rozhlasové show Don Kaye, novinář (a později ne příliš loajální manažer kapely) Borivoj Krgin a hlavně Monte Conner z firmy Roadrunner Records, kterému se kopie „Schizophrenie“ dostala do ruky i díky aktivitě Maxe Cavalery. Ten se totiž osobně (a v obleku) vydal do Států, aby šel štěstí trochu naproti. Sice ho po přistání v Americe hned okradli, zhruba třicet výlisků ale rozdal a výrazně tak přispěl k budoucímu úspěchu kapely. Ten však nepřišel ze dne na den, naopak se čtvrt roku nikdo neozval, a když už to osazenstvo Sepultury začalo pomalu vzdávat, zazvonil telefon, na jehož konci byl právě Monte Conner. Pro Roadrunner bylo zlanaření brazilské skupiny víceméně risk, všichni ale dobře víme, jak tento vabank nakonec dopadl. Pomyslné zadání přitom znělo jasně: navázat a pokud možno co nejvíce vyšperkovat kontury alba „Schizophrenia“.
Nebyl totiž důvod měnit - oproti „Beneath the Remains" sice méně otesaný, ale pořád dosti zdařilý - rukopis nejen výše zmíněných songů, ale také dalších válů jako „Septic Schizo“ (v němž Max předvádí odzbrojující jek), „Inquisition Symphony“ (což je členitá instrumentálka dokazující vzrůstající skladatelské ambice hudebníků), už vůbec pak nebylo na místě odklánět se od základu pecky „Escape to the Void“, kterou nadmíru vychytaný obsah (včetně vynikajícího riffového zdynamizování v poslední čtvrtině skladby) bezpečně zařadil do playlistu následujících koncertů. Během nich se kapela mimo jiné poprvé podívala na sever Brazílie, návštěva mnohem vzdálenějších území a potažmo celého světa na sebe ovšem neměla nechat dlouho čekat.
|
