Americký zpěvák Toby Hitchcock je známý ze svého účinkování u AOR melodiků Pride Of Lions. V současnosti si ale tento spolek dává malou pauzu, aby se jeho kapelník Jim Peterik (mimo jiné tvůrce legendární hymny „Eye Of The Tiger“) mohl věnovat dalšímu projektu World Stage. A právě toho Toby využil k přípravě druhého sólového alba, jež nese titul „Reckoning“ a vychází pod štítem Frontiers Records, jak zároveň spolehlivě doloží výčet Hitchcockových spoluhráčů, mezi kterými nechybí Daniel Flores či Michael Palace. Lze tedy předpokládat, že jde spíše o „zakázkový“ produkt, nežli spontánní výtrysk autorských pramenů, zkušenost a řemeslná jistota všech zúčastněných by ale tak jako tak měla zaručovat nemalý kvalitativní potenciál.
Desku načíná živé syntetické bujení skladby „No Surrender“, na které se napojí malinko obehraný pochodový motiv, vokální linky a hravé sólování jsou však naplněny libozvučností, jež by měla tradičním posluchačům žánru chutnat. Navazující dvojice „Promise Me“ a „Show Me How To Live“ stylovou smyslnost ještě prohloubí, první jmenované písni dodá jiskru postupné zrychlení, druhé zase jemné symfonické aranže (až na sólový úsek, v němž naopak začnou být dramatické smyčce zbytečně invazivní) a zejména Toby Hitchcock, jenž svůj značný pěvecký talent vůbec nejúspěšněji prodává právě v baladické rovině. V nastolené kvalitativní linii se postupně odvine celé album, kterému toho nelze mnoho vyčítat…
…stejně tak zde ale není mnoho momentů, u nichž by si člověk pomyslel: „to je přesně ONO!“. Vše je pocitově zakořeněné v osmdesátkách jako Michal David s Davidem Hasselhoffem dohromady, což je v pořádku, chybí ale onen mistrovský dovětek, finální pozlátko, poslední špetka cukru, zkrátka to, co by z desky udělalo výjimečnou událost. Nejblíže k tomu má hitovka „Someone Like You“, daleko není ani příspěvek „Serenity“ s prosluněným úvodním motivem a tažnými slokami, které evokující výborný loňský počin Australana Diona Baymana. Jenže bridge a refrén se odehrají "pouze" ve znamení velmi dobře odvedeného řemesla, což ostatně úplně přesně platí i pro většinu zbývajících písní (s výjimkou vyloženě obyčejných čísel „Behind The Lies“ a „This Is Our World). Pravděpodobně málokterý z posluchačů, kteří si libují v neustálém klávesovém (ha)rašení a pop-medových melodiích, bude tímto albem zklamán. Dovolím si však tipnout, že těch, jež budou z díla „Reckoning“ vyloženě nadšeni, bude ještě o něco méně.
|
