INSANITY ALERT - 666-pack
Jedna z předních crossover-thrashmetalových kapel současnosti vydala nové album. To má stylový titul „666-pack“ a o něco méně stylový cover. Obal desky v tomto žánru si představuji kýčovitě barevný, nikoli suše černo-šedo-bílý. Na druhou stranu tato skutečnost s bezděčnou symbolikou charakterizuje obsah samotné nahrávky. Řemeslně precizní hudba, které ale tentokrát schází jakákoli přidaná hodnota. Mám na mysli onu abstraktní pocitovou úroveň, která intuitivně (ne)prozrazuje energické napětí v ovzduší, což je samozřejmě zásadní vždy, u crossoveru to však platí dvojnásob. Rakouský kvartet jakoby s robotickou důkladností opsal základní žánrové vzorce, skladbám ale chybí charizma, nebo – pateticky řečeno - duše. Většina nahrávky jen tak „povinně“ ubíhá a v podstatě představuje něco jako méně povedenou variaci Amíků Municipal Waste, kteří jsou zde jasnou inspirací. Ještě více na pováženou je nízká funkčnost coversongů jako „Saturday Grind Fever“ (původně Bee-Gees – „Saturday Night Fever“) nebo „Mosh Mosh Mosh“ (Sabrina – „Boys Boys Boys“), jejichž „zábavnost“ vlastně ideálně prozrazuje současnou formu Rakušanů. Jisté tvůrčí vzepětí je možné zaznamenat ve druhé polovině alba, kde se dočkáme celkem obstojného žánrového tahu s typicky měňavými tempy, tentokrát zafunguje i fórek ve formě krátké úlitby „The Ballad Of Slayer“, jež je vtipnou parafrází na kus „Ballad Of Jimi Hendrix“ od S.O.D. Je celkem pravděpodobné, že skladby budou fungovat při živém vystoupení, pokud tedy budou předneseny ve správném energickém nasazení. Na desku se tuto hodnotu úplně přenést nepovedlo, a nahrávka tak místo tradičního povzbuzení k chlastací akci evokuje spíše soundtrack k jejímu dojezdu.
6/10
YouTube ukázka - All Mosh / No Brain
OMICIDA - Defrauded Reign
Spolek Omicida se po čtyři roky starém EP „Certain Death“ dobral k plnohodnotnému debutu. Mezitím došlo k personálním obměnám, které vedly k přesunu formace z Ameriky do Velké Británie. Vedle kapelníka Giovanni Dursta (ex-White Wizzard) setrval na svém zpěvák Giovanni Barbieri, k nim pak přibyla trojice nových muzikantů, včetně basáka Daniela Bateho ze známých deatherů Benediction. Náplň alba tvoří jedenáctka kompozic, kterým nelze upřít stylovou svůdnost. Pánové se neštítí rychlých temp, které diverzifikují žánrovým pnutím (krom thrashe zaslechneme groove, death, nebo špetku melodična) a hrátkami s atmosférou písně. Těch by mohlo být ve výsledku ještě víc, jelikož autorům podobná taktika svědčí, jak doloží nápaditá souhra bicích s přerušovanými riffy v úvodním příspěvku „Hostage In The Pit“ nebo uvolněný obsah skladby „Sentenced“. V kontrastu s tím lépe vyniknou typické kvedlačky, kterými posluchače obdaří fláky „Violent Resolution“, „Omicida“ či „Dead Eyes See No Evil“. Uvedeným pozitivům nicméně na krk dýchá jedno zásadní „ALE“. Hudebníci z Omicidy na svých oficiálních stránkách uvádějí jako hlavní inspiraci legendární těleso Slayer, a na jejich tvorbě je to zatraceně znát. Zpěvák Giovanni nezřídka projeví arayovskou stylizaci, včetně dikce, frázování nebo úpěnlivého řvaní, velmi silnou inspiraci vykazuje i samotná struktura písní. Po většinu hrací doby jde o balanc na ošemetné hraně, přičemž se ne vždy podaří setrvat na správné straně barikády. Jestliže je nakonec možné hodnotit album spíše lichotivě, je to zejména díky zlověstné náladě, kterou se kvintetu muzikantů podařilo vyloudit zcela důvěryhodně. Debut této kapely navozuje ponuré hnutí mysli a duše ve stylu raných počinů Slayeru, což je samo o sobě chvályhodné a působivé. Jen by to napříště chtělo o trochu více osobitosti.
6,5/10
YouTube ukázka - Dead Eyes See No Evil
FUSION BOMB - Concrete Jungle
„Podporujte domácí scénu!“ Takové doporučení visí na facebookových stránkách kapely Fusion Bomb, což dává hluboký smysl při vědomí země jejího původu, kterou je Lucembursko. Tento malý stát asi nebude semeništěm přehršle metalových spolků, o to víc je nutné každý z nich velebit, zvlášť pokud hudba pruží vyšším kvalitativním standardem, který v pohodě překračuje hranice dané země. Old-school thrash metal v podání Fusion Bomb přesně takhle působí, navíc je zpestřen hardcore punkem, takže se zde opět dotýkáme crossoverové linie. Přednost dostává rychlý kvalt, který ve spojitosti s dynamickými pasážemi či atleticky mrštnými riffy nabírá velmi lákavé kontury. Pokud si hudbu představíme jako výstřel z biatlonové malorážky a její dopad připodobníme k cílové pětici terčů, můžeme celkově mluvit o jednom zaváhání a jedné úspěšné kalibrové ráně. Zbývající zásahy šly na přímý střed, ke kterým je dovedl soustředěný žánrový náboj válů jako „Knuckleburger“ (se zběsilými nájezdy), „Blazing Heat“ (s bezmála rapovou dikcí), „T.M.N.A.“ (s ozvukem M.O.D. nebo vokální variabilitou), „Nyctophobia“ (s funkčním atmosférickým proslovem), „Slam Tornado“ (s technickou vytříbeností à la Sorychtův ex-spolek Grip Inc.), potažmo víceméně čistě punkového coveru „I Never Denied“ od Excelu. Hudba Lucemburčanů nesmete výjimečností, pokud se ale vrátíme na abstraktně-pocitovou úroveň vzpomenutou u sloupku Insanity Alert, parta Fusion Bomb tímto sítem bezpečně projde a v dnešním thrashovém díle vítězí o jednu až dvě kytarové délky.
7/10
YouTube ukázka - Slam Tornado
|
