Docela jsem rád, že progresivci Malum Sky z Walesu nezpívají v mateřštině, jelikož tento jazyk nepatří mezi ty „jednoduché“ a úplně libozvučné. Jejich cesta započala rokem 2014, avšak s nahrávkami jsou, jak se zdá, opatrní, protože o rok později vydali debutové eponymní EP, a teprve nyní druhý zápis do diskografie. Tím je další EP s názvem „Diatribe“. Když si ho pustíte, zjistíte, že dlouhá doba čekání se vyplatila. Ze všech pěti skladeb totiž čiší pečlivost.
„Year Of The Rat“ zapůsobí tvrdými podladěnými riffy. Hudba je hodně groovy a přitom ladně využívá jak tvrdého metalu, tak progových postupů. Zejména kytary zní skvěle a nápaditě. Zpěvák Ben má velký rozsah a jeho hlas jde slyšet na míle daleko. Současně v této písni využívá i growling. „Year Of The Rat“ je moderní metalová skladba, ve které se každou vteřinu něco děje a zní velice osobitě. Dramatický kytarový motiv a klavír uvítají posluchače do „Borrower“, jenže následuje hradba brutálních riffů, které stále více inklinují k modernímu djentu. Benův hlas v některých momentech připomene Anathemu, hudba zase dánské Vola.
„The Coil“ hraje více na atmosférickou strunu a muziku zklidní. Krom prog metalu znějí některé pasáže jak z anglických „kytarovek“, nechybí trochu delší kytarové sólo a především výrazná melodická linka v refrénu. To se ostatně ještě více projeví v následující „Eye Above“, která se sice drží stylu desky, ale díky refrénu je velice výrazná. Pasáže, kdy riffy řežou nezvykle vztekle, přičemž Ben se drží svého melodického hlasu, patří mezi ty nejpodmanivější na nahrávce. Prostřední část ještě přitvrdí a zazní trochu řevu. Poslední třetina písně je naopak velice jemná a uklidňující. Jako by kapela sundala nohu z plynu a chtěla si trochu oddechnout. Závěrečná „Diatribe“ potvrdí vyrovnanost celého materiálu. Opět pořádně dravý prog metal s výbornými melodiemi, hodně zaujme využití kláves, které dotvářejí jakýsi protipól kytarovým riffům, což má za následek netradiční atmosféru.
Pět skladeb stačí, aby Malum Sky předvedli, co umí. A je toho skutečně hodně. Instrumentálně zcela parádní, Ben pěvecky také na jedničku. Rychlé tempo, tah na bránu, tvrdé riffy a vzletné refrény. To jsou hlavní zbraně Malum Sky. S trochou nadsázky bych kapelu přirovnal k modernějším Dream Theater či spíše Symphony X a také je řadím po bok zmíněných Vola. Další relativně nová progresivní kapela, která má potenciál nést prapor žánru hodně vysoko.
|
