Švédská parta Roulette se na scéně pohybuje již od roku 1985. Shodou nejrůznějších okolností se ale v její diskografii doposud vyskytovaly pouze singly a best-ofky, včetně etapy, kdy se kapela krátkodobě přejmenovala na Cherry Red. Před několika lety se však tvůrčí mlýny opět rozjely, přišlo sepsání tria nových skladeb, jejichž úspěch „dokopal“ hudebníky k nahrání debutové desky s pomyslně úlevným titulem „Now!“. Ta vyšla 22. března a ihned obohatila melodicko-hardrockový svět o další z kvalitních přírůstků.
Většina z desatera nabízených skladeb dosvědčí přítomnost žánrového „x-faktoru“, tedy oné abstraktní sféry, která automaticky posouvá interprety na vyšší level. Celoplošně je nutné ocenit dobrý zvuk a výborný zpěv Thomase Lundgrena, k dalším přednostem patří krátké, ale funkční sólové úseky, s výjimkou úvodní skladby „Never Enough“, kde šestistrunná kreace dozná delšího trvání, dokonce s na albu ojedinělým bluesrockovým odstínem. Samotná píseň ještě nepatří mezi vrcholnou část díla, zdání příchodu čehosi speciálního ovšem navodí celkem spolehlivě.
Šlapavá položka „Keep On Dreaming“ laťku o kousek zvedne, zároveň se výrazněji připomenou ozvuky stylu AOR a s nimi spojená pocitová svěžest. S podobnou lehkostí vlají také pomalé tóny balady „Secret Room“, která už díky hladivým retro-klávesám a především výbornému refrénu stojí na stupni nejvyšším. Na této pozici ji doprovází hitový kousek „The Only Way“, v těsném závěsu se pak vezou písně „Another Night“ a „Right By Your Side“, které jakoby vypadly z klasického osmdesátkového filmu ala Karate Kid. Pomyslnou třetí příčku obsadily příspěvky „We Can Make It“ a „Better Day“, jež jsou stále - navzdory méně vychytaným refrénům - pevně vsazeny do měkkých základů inkriminovaného žánru.
Nejníže stojí píseň „Soldiers Of Love“, jejíž zbytečně rozvážné ťapání zavedlo autory do slepé uličky, a také položka „Turn It Around“, kde zase nevyšla strategie chorusových popěvků, které vyznívají podobně bezradně. Taková nálepka ovšem ani zdaleka nesedne na celé album, které samozřejmě v rámci stylu AOR nemohlo přinést nic objevného, po stránce kvality se však bezpečně řadí mezi nejlepší desky posledních let.
|
