AVALANCH - The Secret
Letitá španělská grupa Avalanch nedávno prošla zásadní obměnou sestavy, která je pro tradičního powermetalového fanouška velmi zajímavá. Vše začalo před třemi lety výměnou na vokální pozici, kterou převzal Israel Ramos z dosti podobně laděné formace Alquimia. V roce 2017 k Avalanch nastoupila dokonce trojice nových hudebníků, včetně bicmena Mika Terrany, k němuž se loni přidal další známý umělec Dirk Schlächter (Gamma Ray). Na celkovém výrazu kapely se ale bezmála kompletní překopání osazenstva projevilo minimálně, neboť na svém zůstal kytarista Alberto Rionda, který evidentně stojí za hudebními tóny. Nové skladby jsou pro tuhle partu víceméně typické, a to přesto, že se malinko upozadila taktika melodických linek, kterým kontrují progresivní riffy či hřmotné orchestrace. Tentokrát se o něco více dbalo na uhlazenější (snad i romantičtější) stránku písní, v nichž často dochází na slokové zklidnění, případně vnesení emo-gotických prvků. V čele této snahy stojí kompozice „Pilgrim“ (resp. „El peregrino“ – novinka Španělů vychází jako dvojverze se španělským i anglickým zpěvem), jejíž pochodové tempo nadnáší přitažlivá hitová aura. Skladby obecně šlechtí zručné muzikantství, které se nejvýrazněji projeví v časově i strukturovaně velkorysé položce „Caduceus“ („El caduceo“) s hostujícími ženskými zpěvy nebo pěkným melodickým sólem (pianové ťuky až příliš evokující „Bohemian Rhapsody“ od Queen naštěstí nemají dlouhého trvání). Pokud se týká zmíněné jazykové variace, pocitově kompatibilnější je zpěv v domovské řeči, jenž navíc lépe maskuje fádní fráze jako „my love, I´m crying for you“ („Deception“), nicméně je mi jasné, že ambicí anglické verze (potažmo jistého skladatelského zpřístupnění) je proniknutí kapely k širším posluchačským vrstvám. Muzika Avalanch by si, popravdě řečeno, něco takového už dávno zasloužila, jakkoli paradoxně více za předešlá alba, nežli za to úplně nové.
6/10
YouTube ukázka - The Oracle
RAVENOUS - Eat The Fallen
Pokud se debutového alba kanadských Ravenous týká, původně jsem chtěl napsat, že jde o muziku s patrným pocitovým odlitkem spolků jako Blind Guardian, Orden Ogan, Powerwolf, Sabaton, Alestorm, Wisdom (…), ale pak mi došlo, že daleko stručnější bude tato formulka: obsah desky „Eat The Fallen“ v podstatě přesně kopíruje představu o autorech, kteří po hraní tvrdších metalových odnoží dostali chuť na power. Trochu smršť, trochu chaos, malinko horší zpěv, celkově ale hudba, která nabízí zajímavé vyklenutí z tradiční žánrové osy. Za touto hudební alternativou stojí zpěvák Robert Antonius alias R.A.V., který k sobě přibral borce z formací Viathyn a Black Pestilence (poté, co sám opustil thrashovou smečku Villainizier). Výsledkem je bojovně laděná fošna s hojností powermetalových motivů, které se slévají ve více či méně podmanivý hudební vodopád. Do první kategorie patří drtivý otvírák „The Hunger Never Dies“, valčíkově vedený „Adrift“, další rychlík „Beyond The Ice“ (s powermetalově nejlákavějšími postupy), ale také důmyslně vygradované intermezzo „Revenge Of The Beloved“. Ve všech položkách je znatelný epický profil s řadou výrazných vyhrávek a sól, kterým dodává záři jemný neoklasický paprsek. Pakliže nelze jít při bodovém hodnocení ještě výš, je to jednak z důvodu méně čitelného zvuku, jednak kvůli skladbám, ve kterých se více projeví slabší vokální technika („Space And Time“, „Strenght Of a Warrior“, „A Tale Of Good Omens“). Někdy jsou zpěvy natolik stylizované, že není úplně jasné, jestli se nejedná o záměrnou parodizaci (zvlášť ve spojitosti s hymnickými kytarovými stěnami, které připomínají komediální seriál Metalocalypse – viz song „Doom Holds The Key“). Debut Ravenous v sobě každopádně ukrývá zvláštní přitažlivost, která s opakovanými poslechy jenom roste.
7/10
YouTube ukázka - Conquering the Sun
HAEREDIUM - Ascension
Napsat o Francouzích Haeredium, že hrají power-folk, by sice byla pravdivá, nicméně ani zdaleka úplná informace. Oba žánry hrají prim, mohutnou zálohu jim ale tvoří řada dalších vlivů, které jsou vnášeny nápaditě a velmi hravě. Hudba na druhé desce s titulem „Ascension“ kupříkladu nejednou svádí k rozpohybování ve stylu smyslného tanga, jindy zase tempu vévodí svižné „kozáčkové“ dovádění. Výrazný náladový dopad mají pianová preludia, stejně jako optimisticky šněrované vyhrávky, ať už metalové, nebo folkové, s kterýmžto žánrem je pracováno důvtipně a stylotvorně. Z nástrojů zaslechneme píšťaly, housle, hammondky nebo akordeon, neočekávané okamžiky zajistí punkovo/rock´n´rollové pasáže instrumentálky „Euforio“, klidný šansonový dojezd časově rozmáchlé kompozice „From Silence", případně několik písní, které jsou odzpívány v rodné řeči. Vokály si nicméně zaslouží malé zastavení. Zpěvák Sébastien Durand rozhodně není špatný, problém je v technice, kdy se jeho hlubší projev stává příliš „ležérním“, jakoby upozaděným (mnohdy až ospalým), čímž táhne k zemi obecně svěží písňovou strukturu. Jde jistě o záměrnou taktiku, která ovšem vychází jenom někdy (trpí tím kupříkladu songy „Images I Recall“ nebo „Winds Will Turn“). Album „Ascension“ je povedené a do subžánrových žlabů vlévá vítané osvěžení, s jinak pořešenými zpěvy ale mohlo být ještě o poznání lépe.
7/10
YouTube ukázka - Breathe
|
