Soulfly svou první deskou jasně potvrdili, že mají právo na existenci a Max Cavalera všem dokázal, že se ve své hudební kariéře dokáže obejít i bez Sepultury. Po vydání studiového debutu vyrazila kapela na úspěšné turné, kterého se ovšem už nezúčastnil kytarista Jackson Bandeira. Jeho místo v ansámblu obsadil Kanaďan Logan Mader, který předtím drtil šest strun v Machine Head, ale ani on se v Soulfly dlouho neohřál. Dle jeho vlastních slov se mu divoký muzikantský život začal vymykat z rukou, a tak po skončení nasmlouvaných koncertních aktivit uskupení opustil. Kapele dal vale i bubeník Roy Mayorga, který se rozhodl upřednostnit jiné hudební projekty. S Maxem tedy zůstal jen basák Marcello Dias. Bylo tedy potřeba dát dohromady novou sestavu. Na uvolněnou pozici bubeníka se Maxovi přihlásilo hned několik zájemců, ze kterých nakonec vybral jistého Joa Nuñeze, který ho zaujal především svým obrovským odhodláním. Post kytaristy obsadil Mikey Doling, který dříve hrál se Snot.
Druhé album nahrávali Soulfly doma v Arizoně. Produkci svěřili Tobymu Wrightovi, který už měl za sebou spolupráci s kapelami jako Metallica, Slayer nebo Alice in Chains. Stejně jako na první desce ani zde nechybí zástup hostů. Za všechny jmenujme třeba Coreyho Taylora (Slipknot), China Morena (Deftones), Seana Lennona a Toma Arayu (Slayer). Zejména účast posledního uvedeného musela fanoušky pořádně zaskočit, neboť Slayer a Sepultura byly v očích metalové veřejnosti vždy považovány za tak trochu znepřátelené kapely.
Hudebně se Soulfly na této nahrávce posunuli ještě dál od škatulky s nápisem thrash metal. Prakticky se dá říci, že zde máme co do činění s čistokrevným skočným hard corem newyorkského typu, ani zde však nechybí pro Soulfly nepostradatelné prvky brazilské etnické hudby, i když v porovnání s debutem v trochu menší míře. Deska „Primitive“ je ve srovnání s jedničkou sice méně pestrá, ale zato kompaktnější a plná nespoutané energie. Zkrátka je to přesně ten typ nahrávky, ze které vás bude ještě dlouho po jejím poslechu bolet za krkem. Navíc díky přiměřené stopáži nenudí (krom jediné výjimky) ani na vteřinu. Hned úvod je naprosto famózní. „Back to the Primitive“ patří k nejlepším věcem, co kdy Soulfly udělali a zcela po právu patří mezi nepostradatelné položky každého jejich koncertu. Ten song má v sobě víc energie než atomová elektrárna. Ale to samé se dá říci i o minimálně prvních pěti skladbách této kolekce. V „Pain“ se svým silným řevem doslova exceluje Chino Moreno. „Bring it“ překvapí nečekanou sázkou na reggae. „Jumpdafuckup“ zaujme (krom brutálního množství vulgarismů) přítomností Coreyho Taylora i poutavým prolínáním s hip hopem.
Mírné zklidnění (ale opravdu jen mírné) přijde až v melancholicky laděné záležitosti „Son Song“, kde si s Maxem zazpíval syn Johna Lennona Sean. Naopak pořádná smršť přijde v „Terrorist“, aby také ne, když si zde zahostoval Tom Araya ze Slayer. Nádherně se vyvedla i instrumentálka „Soulfly II“, která je díky své silné melodii nepřehlédnutelná. Kombinace rychlých beatů a pomalu se linoucí chytlavé melodie má obrovskou sílu. Jediným kouskem, bez kterého bych se na albu obešel, je „In Memory of...“. Jedná se o hip-hopovou píseň, kam se Max snaží vměstnat svůj řev a tvrdé kytary, ale bohužel to absolutně nefunguje. Naopak za povedený experiment bych označil závěrečnou pecku „Flyhigh“. Kapela zde do své hudby zapojila ženský zpěv (který obstarala Asha Rabouin) a tím skladba dostala další zajímavý rozměr. Vsadilo se zde na popovější refrény, které tvoří pěkný kontrast s tvrdými slokami.
„Primitive“ je placka, jak dělaná pro živé hraní a její síla naplno vynikne právě na koncertech. Dobová kritika albu vytýkala zbytečně velké množství hostů, kteří svým výkonem kapelu tak trochu zastiňují. V podstatě je to pravda, ale pokud nebudeme zkoumat, kdo patří ke kmenovým členům Soulfly, kdo je jen oním externistou a budeme posuzovat „Primitive“ jako celek, zjistíme, že se jedná o výbornou nahrávku.
|
