Sláva a peníze – dva faktory, které dokážou radikálně změnit charakter člověka nebo rozložit skvěle fungující kapelu. To potkalo v roce 2003 i Soulfly. Popularita skupiny stoupala a z komerčního hlediska se jí výborně dařilo. Uvnitř ansámblu ovšem vznikaly spory o přerozdělování finančních prostředků mezi jednotlivými členy, které nakonec vyvrcholily v rozklad celé formace. Soulfly opustili hned tři muzikanti a Max Cavalera tak v kapele zůstal zcela osamocen.
Bylo třeba dát znovu dohromady novou sestavu. Obrovské štěstí měl Max na výběr kytaristy, jeho nabídku totiž přijal strunobijec Marc Rizzo, který do té doby působil v Ill Niño. Brzy se ukázalo, jak tato volba byla (nejen pro Soulfly, ale i pro samotného Maxe Cavaleru) zcela zásadní. Z Marca Rizza se po čase vyklubal Maxův nepostradatelný parťák, který dokázal jeho hudbu výrazně obohatit. Post baskytaristy obsadil Bobby Burns z nu-metalových Primer 55. Místo bubeníka nabídl Max (trochu překvapivě) opět Joeovi Nuñezovi, který (ještě překvapivěji) jeho nabídku přijal. Nová sestava Soulfly tak byla na světě.
Změny doznalo i hudební směřování americké formace. Jestliže se Soulfly na předešlé desce nikam moc neposouvali, tak v případě svého čtvrtého alba udělali posun přímo monstrózní. Jako by Max Cavalera objevil, že metal (potažmo hard core) se dá prakticky mísit s jakýmkoliv hudebním stylem (nejen s etnickou hudbou) a na počinu nazvaném „Prophecy“ to hodlal světu dokázat. Vznikl tak úchvatný crossover, který obsahuje všechno možné od reggae přes jazz až po dechovku, ale pozor, hlavní roli hrají pořád metal a hard core. Nezanedbatelný vliv má na nahrávce i nový kytarista Marc Rizzo. Jeho precizní a nápadité vyhrávky (sice krátké, ale výživné) dávají hudbě Soulfly nový rozměr a když k tomu připočteme Maxovy skvělé riffy, které se tentokrát obzvlášť vyvedly, máme zaděláno na vskutku neobyčejnou placku.
Už úvod nahrávky je naprosto excelentní. Titulní skladba, kde si na baskytaru zahrál David Ellefson z Megadeth (na desce je ke slyšení ve více skladbách), se okamžitě stala největším hitem kapely. K tomu jistě dopomohl i výborný klip, natáčený v Monument Valley. Následující „Living Sacrifice“ sází na střídání thrash metalových slok s údernými hácéčkovými refrény a i ona funguje na výbornou. Dvojice songů „Execution Style“ a „Defeat U“ dokazuje, že Max stále ještě dokáže skládat pořádné thrash metalové hymny. Zde naplno vynikne přínos Marca Rizza, což platí i pro následující „Mars“. Marc si totiž v závěrečné části skladby, která zabrousí až někam do flamenca, střihl dechberoucí sólo na flamenco kytaru. „I Believe“ zaujme recitovaným, silně melodickým a emotivně zabarveným refrénem. Navíc se díky jednoduchému a snadno zapamatovatelnému textu hluboko zaryje do paměti posluchače.
Velké věci se začnou dít ve skladbě “Moses“, která byla nahrána v Srbsku s místní kapelou Eyesburn, jejíž zpěvák Nemanja „Coyote“ Kojić si zde zahrál na trombón. Tahle téměř osmiminutová záležitost přináší zajímavý mix reggae a metalu. Následující „Born Again Anarchist“ přináší obrat zpět k svižnému thrashi, její konec se ale otře i o etnické prvky, které samozřejmě na žádném počinu Soulfly nemůžou chybět. "Porrada“ začíná příjemným jazzově flamencovým motivem, po chvíli se ovšem zvrhne v hotový thrashmetalový masakr. Naopak předělávka songu „In the Meantime“ od Helmet působí mezi ostatními položkami jako chudý příbuzný. Instrumentálka nesoucí název kapely je už absolutní nezbytnost. „Soulfly IV“ je na rozdíl od svých předchůdkyň pomalejší a poklidnější (i když ke konci se rozjede), ale pestrá paleta nevšedních nástrojů v ní nechybí. I závěrečná „Wings“ hraje na poklidnější notu a opět se v ní objeví zpěvačka Asha Rabouin, která už se na deskách Soulfly stává pravidelným hostem. Pokud máte pocit, že z pestré škály hudebních stylů chybí na „Prophecy“ už jenom dechovka, tak vám kapela rychle dokáže, že ani na ni se nezapomnělo a závěr desky obstarají nám středoevropanům dobře známé tóny dechových nástrojů (kdo by něco podobného od americké metalové formace s brazilskými kořeny čekal?).
„Prophecy“ je po všech stránkách výborná nahrávka, k jejímž nejsilnějším zbraním patří pestrost, nápaditost a skvostné riffy. Jedná se bez diskuzí o jeden z kreativně nejsilnějších momentů v kariéře Maxe Cavalery.
|
