TOMBSTONE - Shadows Of Fear
Pokud jde o desku „Shadows Of Fear“, kterou jako druhý studiový zápis vydává finský spolek Tombstone, stačí sjet názvy některých skladeb. Při čtení titulů jako „Can´t Kill Metal“, „Win Or Die“, „Eye Of The Storm“ nebo „Heavy Metal Poisoned“ je okamžitě jasné, že hudebníkům čouhá z bot heavymetalová sláma a na jejich odrbaných tričkách lze rozeznat motiv alba „Kings Of Metal“ od Manowar. Protože ale finský kvintet ve svých rukách drží místo vidlí kytary a místo traktoru používá bicí, je vhodné o jejich práci ztratit několik slůvek. Tím hlavním důvodem je samozřejmě hudba, která - navzdory všem archaismům a nepůvodním asociacím (nejčastěji se v mysli mihnou právě Amíci Manowar) - ve skutečnost není marná, přičemž nejlepší momenty skýtají sóla a vyhrávky. Může se stát, že refrén nestojí za moc (a také se to děje, viz např. „Can´t Kill Metal“, „The Battle Of Kalascha“ nebo „Heavy Metal Poisoned“), jenže pak úlohu převezmou šestistrunné motivy a hned je veseleji. Když pak vyjde i refrénová část („Toxic Avenger“, „Shadows Of Fear“, „The Master“), jsou Finové přitažliví málem jako „áčkové“ kapely (odstup nicméně spolehlivě „udržuje“ obyčejnější zpěv, potažmo hodinová délka nahrávky). Pokud zrovna nemáte do čeho píchnout sluch, klidně danou mezeru vyplňte tímto dílem. Zkuste začít třeba uvolněnějším příspěvkem „The Queen“, nebo naopak jeho rytmickým protipólem „Eye Of The Storm“, kde hymnický nájezd s libými vyhrávkami sleduje thrashový pochod, spídem proháněné sloky i sólo, či důvtipně hravý dovětek písně. Powermetalově laděných melodií je v těchto skladbách dostatek, přičemž ani zbytek alba není na občasné kompoziční špeky úplně skoupý.
6,5/10
YouTube ukázka - The Battle of Kalascha
DIVINER - Realms Of Time
Mezi ostré metalové soustružníky rovněž patří řecký spolek Diviner, jehož personální základ vyšel z velmi dobré party InnerWish. Prvotní výhrou této formace je zpěvák Yiannis Papanikolaou, který by na svých hlasivkách utáhl i stádo volů, a také kvalitní sound, o který se tentokrát starala zkušená dvojice Fotis Benardo a Henrik Udd (zmínit je vhodné i pěkný art-motiv od Jana Yrlunda). Tyto hodnoty jsou popravdě řečeno na místě, protože jinak se pohybujeme na tenkém ledě x-krát omletého heavy/power metalu, přičemž na bočních mantinelech neustále poblikávají reklamní nápisy firem Accept, Judas Priest, Primal Fear, Hammerfall nebo Manimal. Nudná či dokonce bezzubá hra ovšem díky kvalitním týmovým hráčům nepřichází do úvahy, stylově vybroušenou strategii navíc osvěžuje několik taktických melodických prvků, při kterých řecké mužstvo pravidelně vsítí gól. V takových momentech se hokejová (pardon, metalová) pětka uvolní a její tvůrčí kombinace ihned dozná chytlavé elegance. Skladby „Set Me Free“, „The Earth, The Moon, The Sun“, „Beyond The Border“ a „Stargate“ posouvají dílo blíž k obdivuhodným, možno napsat i hitově ozářeným levelům. V těsném závěsu se vezou příspěvky „Against The Grain“, „Time“ a „Heaven Falls“, které jsou prameništěm tradičních subžánrových proudů, tok ale sem tam rozčeří thrashové a moderně metalové vlnky. Trochu pozadu zůstávají pouze příspěvky „Cast Down In Fire“, „King Of Masquerade“ a „The Voice From Within“, i v těch je ale situace pod kontrolou zejména díky výbornému zpěvu. Řekové stvořili velmi dobré album, jenž je dokonce ještě o píď povedenější, nežli to debutové.
7,5/10
YouTube ukázka - Heaven Falls
BLAZON STONE - Hymns of Triumph and Death
Workoholik Cederick Forsberg seká tolik hudby, že to snad stačí na pokrytí poloviny hrubého domácího produktu Švédska. Jeho tvorbu pravidelně podrobuji nemilosrdné kritice, a přece mi to většinou nedá, abych se nepustil do poslechu a následné recenze některého z Cedových aktuálních počinů. Pravdou totiž je, že přes splývavost hudby spolku Blazon Stone (potažmo Breitenhold a Rocka Rollas) se tato parta těší nemalé oblibě, což dvojnásobně platí pro fanoušky Němců Running Wild, jejichž skladatelské nákresy Cederick s chutí kopíruje (a to v pirátském obleku a s páskou přes jedno oko - což by mohlo vysvětlovat autorskou polovičatost). Studiová novinka nabízí další porci Kasparekových hudebních skic s detailně převzatou hrubou strukturou, kterou má Švéd v paži a umí ji věrně převést k obrazu svému. Jako obvykle se mu nejlépe daří v sólových pasážích, jež jsou protkány tunou svěžích vyhrávek, které znamenají nejpádnější důvod k poslechu Cedovy tvorby. Tentokrát zbyl prostor i pro několik méně obvyklých prvků, jako jsou líbivě klenuté vícehlasné refrény úvodních písní „Heart Of Stone“ a „Dance Of The Dead“, ve které potěší také vyloženě parádní neoklasické trylky. Další příspěvky hodné zmínky nesou tituly „Cheating The Reaper“ a „Howell´s Victory“, zbytek je víceméně tradiční rumovou směsí, která je možná o několik procent říznější, nežli předchozí Cedovy nálevy, na nějakou dekadentní párty to ale pořád není. Když pak éterem zazní nevábné vokální pokusy o hlubší polohu, je zřejmé, že nejnovější přírůstek formace Blazon Stone ocení hlavně nejzarytější příznivci running-wildovského metalu, ostatní nechť k dílu přistupují dle aktuální nálady a chuti.
6/10
YouTube ukázka - Heart Of Stone
|
