Fandové legendárních punkrockerů museli na novinku čekat neobvyklých pět let, myslím ale, že v případě kapel jako jsou Bad Religion delší proluka mezi alby vůbec ničemu nevadí. Pokaždé lze očekávat jen mírně pozměněnou variaci téhož, což také v pořadí sedmnáctá fošna ocejchovaná titulem „Age Of Unreason“ zcela potvrzuje. Ani to ovšem ničemu nevadí, jelikož základní atributy americké kapely jsou bytelné jako punkerův světonázor a zůstávají v pohodě funkční i téměř čtyřicet let po vzniku této ikonické formace.
„One man´s grace is another man´s bullet..."
A to bez ohledu na personální změny, které v ní během posledních letech proběhly. Zdekovali se totiž jak kytarista Greg Hetson, tak bicmen Brooks Wackerman, které nahradili Mike Dimkich a Jamie Miller. Na svém ale naštěstí zůstali zásadní členové, v čele s jedinečným zpěvákem Gregem Graffinem, jemuž to zpívá jako za mlada (ne-li líp). Samozřejmostí jsou tedy krom tradičně kritických – avšak nikoli prvoplánových – textů velmi čitelné komerční melodie, které nejlépe účinkují v souhře s rychlou rytmikou. Právě takový strategický plán šestice hudebníků rozjezde v prvních čtyřech položkách, které patří rovnou k vrcholné části celé nahrávky.
„Nostalgia is an excuse for stupidity..."
První tři songy zároveň posloužily jako singlovky, díky čemuž bylo předem jasné, že autoři z Bad Religion na fortel svého punkrockového řemesla nezapomněli. Vůbec nejlepší pocit mám z kusu „Do The Paranoid Style“, zejména sloky sviští po náramně zpěvném - ale také ostře řezaném - tobogánu, a skutečnost, že to vše zase trochu připomíná největší hity kapely (v tomto případě „New Dark Ages“), je prostě něčím, s čím se musí v případě podobných spolků počítat (The Exploited taky jedou dokola stejnou slokovou frázi a pořád jsou nejprodávanější punkovou akvizicí). Postupem času se na albu objeví několik pomalejších příspěvků, což je dobře z pohledu tempové variability (v „Downfall" dojde i na motorkářský rock ala ZZ Top), nicméně třeba flák „Lose Your Head“ začne i přes kratičkou stopáž lézt malinko na nervy, a kdyby Graffin ještě jednou zopakoval refrénovou poučku „neztrať svoji hlavu“, možná by se to v mém případě opravdu stalo.
„Hey, get upside down to the American sound of the paranoid style..."
Jinak jde ovšem krátká minutáž písním k duhu, přestože POKAŽDÉ uplatněná taktika podkladových popěvků typu „ááááá“/„úůůůůůů“/„óóóóóóó“ začne být ohraná nejpozději v půlce alba. Novátorství od těchto Amíků ale nikdo nečeká. Jde pouze o zábavu (s trochou sociálně-politického aspektu) a rychle vstřebatelné pozitivní melodie, které učiní svět zase o něco příjemnějším. A právě to aktuální počin Bad Religion naplňuje s kmetským přehledem, v němž zbývá spousta místa pro mladistvou energii a klidně i svobodomyslné poselství beatnické generace.
|
