"Vždycky jsme byli fascinováni krásou přírody a autentickým folklórem", prohlašují o sobě bulharští Aegonia, kteří osm let po svém vzniku přichází s debutovým albem „The Forgotten Song“. A jak nejen jejich motto, ale i grafické ztvárnění alba a fotografie napovídají, Aegonia se věnují hudbě, která má blízko k folklóru. Ovšem, kdo by čekal, že kapela vsadí na své rodné kořeny a využije bulharskou lidovou hudbu, bude zklamán. Aegonia hraje folk metal severského rázu. Ano, uslyšíte sice tradiční bulharský nástroj kaval, ale výsledná atmosféra alba je jiná. I když se jedná o folk metal, rozhodně nečekejte žádné rozjuchané hopsačky. Tady se vám dostane pomalé rozvážné muziky, která hraje na atmosféru a emoce, v nichž se folk setkává s doom metalem.
Hned v úvodu dostane prostor nejdelší skladba na desce „Rain Of Tears“, která přesně definuje styl Aegonie. Mám ohromnou slabost pro táhlé melodie, zahrané na housle a ty tu hrají prim. Pomalé tempo bicích doprovází akustická kytara a baskytara. Přidá se hlas zpěvačky Elitsy. Píseň navodí skutečně působivou atmosféru a stupňuje dramatičnost. Chvílemi zní symfonicky, jindy se téměř zastaví, aby vynikly housle a akustická kytara. V druhé polovině skladba změní tvář a metalově zaburácí. Housle zůstávají, ale přidají se tvrdší riffy a growl kytaristy Nikolaye, ten však není nějak zvláštní či vytříbený. Závěr opět zní o něco více symfonicky. A přesně v duchu první písně pokračuje celá deska.
Housle jsou její ozdobou. Takhle hodně do metalové hudby promlouvaly například u The Sins Of Thy Beloved, ale ti byli na mnohem vyšším levelu. Aegonia občas hudbu ozvláštní využitím kavalu (bulharská flétna), jinak ale zůstává v sevření doomového tempa a střídá akustické pasáže s těmi metalovými. Elitsa zpívá velice hezky, její hlas je jemný, ale dokáže se vyšponovat do velkých výšek, rovněž však zaslechnete její šepot nebo vyprávění. Nikolay nepřispívá pouze growlem, ale také vypráví či zpívá čistým doprovodným vokálem.
V podstatě každá skladba zní hezky. Jenže jen tehdy, když si je pustíte samostatně. Pokud posloucháte „The Forgotten Song“ celý, pak nejpozději za polovinou nahrávky se začnete nudit. Aegonia nemá v rukávu nic, čím by překvapila nebo oživila hudbu. Stále víceméně stejné tempo, podobné melodie a stejný přístup. Snad jedině „The Offer“ trochu nakopne posluchače rychlejší rytmikou a metalovostí. To je však jen drobná změna v jinak jednotvárné desce.
Být album o patnáct až dvacet minut kratší, byl by dojem rozhodně lepší. „The Forgotten Song“ je album plné hezké muziky, Aegonia hrají příjemný folk/doom metal s výraznými houslemi a zasněnou atmosférou, jen prostě zatím nemají na to utáhnout tak velkou porci hudby.
|
