Po veleúspěšném vydání „Cowboys from Hell“ se kapele začaly otvírat přesně ty dveře, o kterých vždy snila. Hned rok po vydání Pantera předskakovala opěvovaným Judas Priest a když se opět vrhla do studia, odskočila si ještě texaská čtyřka do Moskvy, kde společně s Metallicou a AC/DC narvala do půl milionu osvobozených Rusů trochu toho západního metalu. Tehdejší krátký koncert Pantery je dodnes ukázkou nespoutané energie a patří mezi nejlegendárnější metalová vystoupení.
Pokud by se mělo u Pantery vyslovit jedno album, které dokonale vystihuje jejich tvorbu, bylo by to právě „Vulgar Display of Power“. Ta čirá esence agresivity a brutality zpěvu Anselma a vražedných střednětempých riffů (tehdy už) Dimega Darrella je naprosto nepřekonatelná a společně s „Cowboys from Hell“ se Pantera zapsala do historie tučným písmem jakožto pionýři groove metalu, jenž následně po další dekády ovlivnil desítky kapel a subžánry jako hardcore, nu-metal či metalcore. Vraťme se ovšem do roku 1992.
Nacházíme se v době, kdy Metallica vydala „Black Album“ a změnila pravidla hry. Navíc se hudební svět točil kolem Nirvany a MTV. Tvrdý, rychlý a nekompromisní metal byl najednou utlumen a Pantera udělala to nejrozumnější rozhodnutí, které se nabízelo. Místo následování trendů ještě přitvrdila, zatěžkala písničky a v podstatě zaplnila místo na trhu ještě extrémnější muzikou. Mistrný tah se okamžitě vyplatil.
„Mouth for War“ a „A New Level“ je pouze předkrm před hitovkou „Walk“, které v podstatě stačí skvělý riff a Anselmův hrubý projev. Recept úderného repetitivního riffu byl kapelním trademarkem a „Walk“ je tím nejpříznačnějším příkladem. Sloka i refrén se i v závislosti na rytmu bicích lehce odlišují a po rozčeření kytarovým sólem následuje opět návrat zpět na začátek a s další menší obměnou song finišuje. Jednoduché a účelné.
Album samozřejmě nabízí mnohem víc než jen zprofanovanou „chůzi“. Ať už je to „Fucking Hostile“, „Rise“ nebo „By Demons Be Driven“, pokaždé je zaděláno na hutné riffy a skvělou rytmiku, podpořenou vždy vynalézavým kytarovým sólem. Po vzoru „Cemetery Gates“ se i zde dočkáme balady, jakou umí jen Pantera. „This Love“ skvěle kombinuje uvolněnější zpěv s čistou kytarou a následně nariffovanou pasáž s nasraným zpěvem.
Oproti „Cowboys from Hell“ je novější přírůstek agresivnější a brutálnější a jako celek působí soudržnějším dojmem. I zde se samozřejmě najdou houpavější pětiminutové skladby, které vedle výše zmiňovaných písní hrají druhé housle, ale ten vklad a dopad obou desek na metalovou scénu je tak výrazný a nepopiratelný, že pár šrámů lze s klidným svědomím odpustit.
|
