"We bring some light
into the night!"
O tom, že autoři z německých Majesty umí vytvořit hodně chytlavé melodie, se vědělo. Stejně tak bylo známo, že tyto přitažlivé momenty občas zbytečně přibržďují nepružné "true-heavymetalové" motivy, které byly omleté již před dvaceti lety. V roce 2019 je ale najednou všechno jinak. Němci totálně odlehčili skladatelství, ony těžkopádné prvky v podstatě zmizely a na světě je album, kterému při vzletu k nebeským výšinám nebrání už vůbec nic.
V ničem jiném to opravdu není. Stačí mít pouze dobré nápady a do praxe je přenést s upřímnou vášní. Ta se totiž nedá nijak markýrovat, takže i kdyby člověk vymyslel bůhvíco a ve studiu to potom neuměl prodat, je mu celá invence houby platná. A platí to samozřejmě i naopak. Němečtí tvůrci kupříkladu nesepsali nic osobitého, v nových písních je naopak cítit ovlivnění dnes tolik oblíbeným synth-metalem, ale protože má muzika šťávu a drajv, člověk vůbec nemá chuť kritizovat neoriginalitu, naopak jeví tendenci zesílit hlasitost a navézt se na svobodomyslné vibrace velkolepých melodií.
"For a better future we sing our freedom hymn..."
Základem všeho jsou energií napumpované chorusy, které hlavou projíždějí jako Maglev japonskou krajinou. Pozoruhodná je práce s vícehlasy, jež dodávají už tak skvělému zpěvu Tareka Magharyho další atraktivní rozměr. K dobrým refrénům se navíc nejednou připojí parádní slokové klenutí ("Rizing Home", "Burn The Bridges", "Mavericks Supreme"), v každé skladbě je pak ke slyšení do posledního puntíku vymazlené sólo. Deska díky tomu plyne jako voda, vrcholem se pak stává píseň "Words Of Silence", jež paroduje klasické balady, takže se v textu fakuje, nechybí píchnutí do jednoho z nejomletějších rýmů "sorrow/tomorrow", druhá sloková část pak obsahuje opravdu velmi vtipný vokální moment.
"We came out of the darkness, we´re flying with the wind..."
Toto špičkové autorské představení doprovodí hned vzápětí rychlík "Last Brigade", na jehož refrén by se mohlo bez problémů plácnout varování: "Pozor, poslech tohoto úseku způsobuje extrémní závislost!". Je pravda, že závěrečné dvě skladby "Blood Of The Titans" a "Stand As One" už víceméně opakují vše vyřčené, to však nic nemění na skutečnosti, že německá kapela stvořila svěží, lehké, mega optimistické, hravé, zkrátka skvělé powermetalové album, které si v její bohaté studiové sbírce sebevědomě říká o nejvyšší příčku.
|
