Deset milionů mrtvých, přes dvacet milionů raněných a osm milionů nezvěstných – výsledek války, ze které se nikdo nevrátil bez úhony. V loňském roce si celý svět připomínal výročí sta let od ukončení této události, čehož využila švédská heavy/power metalová kapela Sabaton ke své nové nahrávce. Ta začala vznikat 11. listopadu, tedy v den podepsání mírové dohody. Uplynul necelý rok a deváté album kapely s názvem „The Great War“ je na světě.
V období mezi předešlým albem „The Last Stand“ a aktuálním počinem začal po boku Chrise Rörlanda hrát kytarista Tommy Johansson, známý z kapely ReinXeed, který vystřídal Thobbeho Englunda. Englund kapelu opustil pouhý jeden den po vydání zmíněného alba z roku 2016.
Novinka - stejně jako předešlé desky - nabízí spoustu typických písní, které se liší pouze nijak zvlášť úchvatnými texty, z hudební stránky pak písně působí dost ohraně. Příkladem takových počinů jsou „The Future of Warfare“, „82nd All the Way“, nebo „Devil Dogs“. Skladba „Seven Pillars of Wisdom“ je hudebně taky velmi podobná předešlé tvorbě Sabaton, především její kytarové riffy, avšak text a hlavně refrén je dobře napsaný a snadno se vryje do paměti posluchačů. „The Attack of the Dead Men“ je pokusem o změnu, což by bylo v tvorbě kapely rozhodně na místě, ovšem kombinace kláves, pomalejšího tempa a refrénu, kde frontman Joakim Brodén stále dokola srdceryvně opakuje jednu větu za doprovodu sboru, rozhodně není to, co by si fanoušek Sabatonu mohl představovat pod pojmem „změna“.
Vrchol přichází v polovině desky, a to ve formě již dříve představených písní „The Red Baron“ a „Great War“. První zmíněná začíná trochu podivnou předehrou, která však rychle přechází v poctivý heavy metal, takový, který přinesla Nová vlna britského heavy metalu v sedmdesátých letech. „The Red Baron“ se velmi podobá například tvorbě britských Saxon na začátku kariéry, což sice může znít jako snaha o kopírování, ale na desce je to příjemné osvěžení a pokud přičteme výborný dynamický text, nikdo se za tohle na Sabaton nemůže zlobit. Titulní song „Great War“ díky svému tempu hodně připomíná tvorbu kapely z alba „Carolus Rex“. Text písně se snáží popisovat pocity vojáků v zákopech. V písni je také šikovně zakomponovaný pomalejší refrén, který velmi dobře podtrhuje téma nového alba. Skladba „A Ghost in the Tranches“, oddělující nejlepší songy alba, je umělým pokusem o vytvoření hitu hodně podobného například písni „Ghost Division“, a to hlavně kvůli refrénu, kde se střídá zpěv Joakima se sborem přesně jako ve zmíněné skladbě.
Asi nejlepší počin alba, „Fields of Verdun“, přináší (spolu s „The Red Baron“) do tvorby kapely něco nového a povedeného. Skladba začíná výborným kytarovým “námelem“ a po celou dobu se drží ve svižném tempu, které je doplněno opět o výborně napsaný text, který dokáže posluchače vtáhnout přímo do centra této bitvy. Na poměry Sabatonu pomalejší balada s názvem „The End of the War to End All Wars“ sice nezní úplně špatně, avšak moc nezaujme. Dohra „In Flanders Fields“ je báseň kanadského podplukovníka Johna McCraeho, který ji napsal v roce 1915 na památku všem padlým v druhé bitvě o Yper. Báseň je dodnes ve světě připomínána v Den válečných veteránů, na desce je odrecitována sborem žen. Báseň se jakou poslední položka do seznamu rozhodně hodí, ale klidně místo ní mohla kapela nahrát něco dalšího, jelikož album má bez „In Flanders Fields“ pouhých třicet šest minut.
Podobná díla Sabaton vydávají pravidelně v intervalech dvou až tří let, proto v porovnání se zbytkem tvorby jde pouze o průměrné album. Navíc si kapela uškodila tím, že všechny potenciální hity vydala ještě před oficiálním vydáním desky, proto byla jistě spousta posluchačů zklamána, když na desce nenašli již nic překvapujícího.
Je slyšet, že se kapela pokouší posunout dál, což je chvályhodné, ale bude to chtít ještě nějaký čas, jelikož na novince se to (kromě dvou písní) moc nevydařilo.
|
