Debut "Tales Of Ancient Prophecies", který tato švédská symfo-powermetalová parta vydala před pěti lety, lze bez nadsázky označit za jednu z největších žánrových událostí dekády. Druhé album "Heroes Of Mighty Magic" (2016) je naopak možné pasovat na jeden z nejhůře ozvučených novodobých počinů, které byly vydány pod velkou firemní stájí. Novinka "Dawn Of The Dragonstar" naštěstí producentským selháním postižena není, její vznik přesto nelze považovat za bezproblémový.
Z kapely byl totiž před dvěma lety odejit zpěvák Chrileon alias Christian Eriksson, kterého to údajně dost vzalo, oklepal se však rychle, když se přidal k formaci Northtale, jejíž debut vyšel ve stejný měsíc jako aktuální zápis jeho bývalých zaměstnavatelů. Pokud někdo touží po rychlém srovnání, pak je výsledek následující: lépe dopadli Twilight Force. Hudba obou spolků je sice podobně "přeslazená", dračí fantasté jsou však kompozičně vyspělejší, a to navzdory motivu, který se tyčí na obalu této desky.
Ve většině ostatních aspektů je ale nutné švédské hudebníky chválit. Např. za rozhodnutí přizvat k mikforonu Alessandra Contiho. Z počátku trochu rozporuplný krok, kdy hrozila přílišná podobnost s tvorbou Lucy Turilliho, na jehož deskách Conti zpíval, se nakonec ukázal jako správný. Ona pocitová splývavost se sice občas dostaví, Švédové ale přece jenom objíždějí měkkčí žánrové linie, pro jejichž nebetyčnou vzletnost je technicky vybroušené a krystalicky čisté hrdlo zcela zásadní. A právě tuto hodnotu Conti spolehlivě dodal.
V nových skladbách se prolíná přímočará chytlavost debutového alba se soundtrackovou teatrálností druhé desky, aniž by ji tentokrát narušoval - vedle špatného zvuku - kontraproduktivní nadbytek kompozičních motivů. Struktura písní je střízlivější, zároveň ani v nejmenším nepostrádá symfo-powermetalovou spektakulárnost, která na základě přepečlivých aranží skutečně protíná klenbu nebeskou. Pestrobarevné hudební dění má přitom blízko k vánoční atmosféře, kdy se na stromku lesknou adekvátně ornamentální ozdoby (viz rychlá tempa a sbory), do tmy oslnivě září mini-ohňostroje mnoha prskavek (orchestrace a všeobecně pozitivní nálada), a pod spodními větvemi trůní bohatá nadílka deseti luxusních dárků (kompletní playlist).
Jejich rozbalování by znamenalo okradení o radost, ke které by měl fanoušek inkriminovaného subžánru dojít svojí vlastní cestou. Mě osobně nejvíc nadchly "balíčky" s nápisy "Thundersword", "Long Live The King", "Winds Of Wisdom" či "Valley Of The Vale". Nápaditost je ale ukryta v každé položce, dokonce i v té (relativně) nejtemnější s titulem "With The Light Of A Thousand Suns". Ta je mimochodem jednou ze skladeb, ve které autoři projevili tendenci rozptýlit invenci o rádoby netradiční orientální prvky. Nebylo to však nutné, jejich vlastní inspirace jsou natolik mohutné, že jakékoli další vlivy jenom narušují přirozený tok věcí (stejně nadbytečně - jakkoli ne vyloženě rušivě - působí asijské motivy v závěrečném eposu "Blade Of Immortal Steel"). Pokud patříte mezi fanoušky "filmově" nablýskaného power metalu, pak by vás kouzlo tohoto alba-dárku mělo spolehlivě omámit.
|
