Porcupine Tree strávili celý rok 1998 nahráváním svého pátého studiového alba, které nakonec vyšlo roku následujícího. Steven Wilson uznal, že se tentokrát mnohem více snažil o psaní písní jako o uměleckou formu, na rozdíl od snahy o rozvoj zvuku jako takového. Album se zkrátka více soustředilo na „písničkovost“ a určitou přístupnost širšímu publiku. Dřívější psychedelie byla upozaděna a schéma písní se zjednodušilo. To však neznamená, že by Porcupine Tree rezignovali na progresivní rock a experimentální přístup.
Zajímavý je název desky. V době nahrávání nemělo album název, ale nakonec jej vymyslel opět Wilson. Nahrávka se zabývá jeho vlastními nejistotami a pocity. V textech dal Wilson také prostor svému vztahu a názoru na hudební průmysl, svým dřívějším snúm stát se profesionálním či dokonce slavným hudebníkem, a následnému poznání, že to není vůbec jednoduché. Právě proto Wilson tak trochu ironicky nazval desku „Stupid Dream“. Hloupý sen o tom stát se slavným muzikantem.
Úvod alba obstará sedmiminutová „Even Less“, která musí uspokojit každého progresivního fandu. Spousta nápadů, rytmických i stylových změn a silná atmosféra. Skladba je sice zpočátku klidná, ale následně nabídne hodně řízný rock a kytary překvapí svou tvrdostí. Nelze si nevšimnout lehkých symfonických prvků. S tím souvisí fakt, že kapela měla několika násobně vyšší rozpočet (15000 GBP oproti dřívějším 2000 GBP) na nahrávání než v minulosti.
Album však nejvíce zaujme zmíněnou „písničkovostí“. Největším hitem je bezesporu „Piano Lessons“. Jedná se o přímočarou píseň, jíž dominuje pozitivní energie. Je to jednoduchý kousek, který ale díky spojení piana a kytar zní neotřele. Podobně hitová je i „Pure Narcotic“, která je však téměř kompletně akustická a mnohem více tak vynikne povedený refrén. Obě zmíněné písně lehce evokují Johna Lennona. Především prací s klavírem, ale také Wilsonovým zpěvem (i vzájemnou podobou -.účes, brýle, jistá bezprostřednost)
Do třetice všeho dobrého opět skladba, která se stala singlem, „Slave Called Shiver“. Ta už nepůsobí tak pozitivně jako výše zmíněné písně, naopak více hraje na progovou strunu. Kytary i klávesy vytváří temnější atmosféru. Všechny tři uvedené skladby se umístily v nezávislých britských hitparádách.
Zvláštní pozornost si zaslouží osm a půl minuty dlouhá „Don´t Hate Me“, která je nejdelší písní na albu a zároveň vrcholem nahrávky. Porcupine Tree zde nechávají prostor svým progresivním choutkám, přesto se píseň může pochlubit nejkrásnějším refrénem desky. Kapela zde ukazuje, že jí nedělá problém složit opravdu „velkou“ složitou skladbu, která však bude velice dobře poslouchatelná a dokonce bude mít hitové ambice. Zazní tu flétna, saxofonové sólo a také poměrně dlouhá atmosférická pasáž, přesto je to ten typ písně, která se ihned na první dobrou usadí v paměti. V roce 2016 už tak úžasnou skladbu Wilson obohatil o zpěv Ninet Tayeb (izraelská zpěvačka a častý host Wilsonových desek) a použil pro své sólové EP „4 1⁄2 “.
„Stupid Dream“ ve své druhé polovině už nenabídne tolik zajímavých a chytlavých skladeb. Převládá povětšinou pohodová atmosféra a Porcupine Tree střídají rockovější kousky s těmi akustičtějšími.
Zajímavou a velmi netradiční písní je instrumentálka „Tinto Brass“. Skladba evidentně odkazuje na slavného režiséra avantgardních či dokonce erotických filmů. Píseň tvořili všichni členové kapely společně (jinak byl výhradním tvůrcem Wilson) a v podstatě je demonstrací muzikantských dovedností každého člena. Trochu překvapí, že skladba byla poměrně hojně hrána na koncertech. Celkově ze „Stupid Dream“ Porcupine Tree na svých show hojně čerpali. Úvodní skladba „Even Less“ je dokonce druhou koncertně nejhranější písní v historii kapely.
„Stupid Dream“ představilo Porcupine Tree ve skvělé skladatelské formě. Deska je perfektně vybalancovaná, na jedné straně obsahuje několik hitových skladeb a na straně druhé pořádnou porci nápadité progresivní hudby. Z nahrávky je cítit uvolněnost a určitá „líbivost“ muziky není cílená, nýbrž přirozená. Porcupine Tree zráli a stvořili vynikající nahrávku. „Stupid Dream“ dosáhlo i na komerční úspěch. Získalo zlatou desku (ovšem až v roce 2011) nezávislé asociace IMPALA za 75 000 prodaných nosičů po celé Evropě. Kapela však neusínala na vavřínech a prakticky ihned po nahrání „Stupid Dream“ začala pracovat na další desce.
|
