Jako důkaz, že se v letošním roce power metalu kromobyčejně daří, můžou posloužit i dvě poměrně významné švédské kapely, které se s novým albem vrátily po dlouhém období studiový nečinnosti. Nejprve to byla Freternia, nyní se o slovo hlásí jejich krajané Saint Deamon. I ti vypustili v nultých letech pouhé dva kotouče, přesto se stihli důrazným způsobem zapsat do srdcí žánrových posluchačů. V pořadí třetí fošna dostala titul „Ghost“ a na celosvětový trh byla uvedena na začátku září.
Mezi přední hodnoty kapely vždy patřil zpěv Jana Thore Grefstada (dále např. Highland Glory), a na tomto stavu se nic nemění ani v roce 2019. Jan je výborný a bez problémů by prošel libovolnou vokální "technickou". Dalším kladem bylo tvořivé autorství, jež také do jisté míry přetrvalo, do cesty mu ale vstoupilo nemístné velikášství. Švédové jakoby chtěli mermomocí dohnat, co za deset let zameškali, a tak nám servírují album, které má více než sedmdesát minut, přičemž nelze říct, že jsou všechny písně naplněny obsahem, jenž by podobnou stopáž činil pochopitelnou a smysluplnou.
Nic extra zajímavého se vlastně neděje už v úvodu nahrávky, startovací položka „Captain Saint D“ je tuctovou "pirátskou" odrhovačkou. Navazující "Call My Name" nabere spídové obrátky, což Švédům svědčí, jak ještě více prokáže třetí položka "Return Of The Deamons". Skvělá věc s volně překlenutým bridgem, ultra-zpěvným refrénem a dokonale vyklenutým sólem, to jsou hlavní přednosti tohoto vrcholného momentu nahrávky. Kriticky nelze strhat ani tajemně gradující titulku, ani šlapavý kus "Limelight Dreams" se stopou osmdesátkového heavy metalu, ani příjemně střídmou hitovku "Earth Is Alive", a vlastně ani jeden z dalších příspěvků.
Problémem je jejich počet plus ne úplně strhující náplň, někdy po třicáté minutě se deska začne nebezpečně táhnout a rychle unavovat. Teskný cellový dojezd s titulem "Resurrection" tak svým titulem bezděčně prozrazuje posluchačův stav. Švédští autoři svůj potenciál pohříchu rozmělnili v divoké minutáži celého alba, což je zkrátka škoda.
|
