Po roce a půl od poslední řadovky se vrací ukrajinský projekt Luna s novou eponymní deskou: V mezičase se DeMort, který za tímto projektem stojí, stihl ještě zapojit do společného splitka s Sorrowfull Land, Postmortal a Fvneral Fvkk „Solitude Vaults: 13 Years Of Domm“. K nové nahrávce bych v základu mohl okopírovat recenzi na minulé album „Swallow Me Leaden Sky“ a nic by se nestalo. On totiž funeral doom metal není žánr, který by se příliš měnil. V případě Luny se dá použít ještě přízvisko „symfonický“. Luna se liší od dalších podobných spolků svou instrumentálností. Vystačí si beze zpěvu a tím je ještě více nevýrazná. To není myšleno jako kritika, spíš jako konstatování, že vás poslech Luny nevytrhne z dalších činností a poslech lze brát spíš jako relax či hudební pozadí.
Vzhledem k tomu, že se jedná již o čtvrtou desku projektu, je eponymní název „Luna“ poněkud překvapivý. Jako by DeMort chtěl začít novou éru. Jenže deska pokračuje ve stylu, jakým se Luna prezentovala dřív. Tedy symfonický funeral doom metal, který reprezentují ohromně dlouhé skladby. Na „Luna“ se vešly tři. První se „originálně“ jmenuje „I“ a má krásných dvacet minut. Pomalé tempo, extra dlouhé riffy, klavír a orchestrace, sem tam se rozhodnou kytary předvést „akčnější“ hru, kde posluchač rozezná zvonivé blackové riffy a rovněž bicí malinko zrychlí. Zhruba v polovině posluchače zamrazí, když zazní samplované dívčí sborové chorály. Stále platí, je to instrumentální hudba, slova zde nenajdete.
Další skladba se jmenuje „II“, přesto není druhá v pořadí. Hodně zvláštním dramaturgickým krokem je totiž zařazení čtrnáctiminutové orchestrální verze „II“. Nejdříve si tedy poslechnete orchestrální verzi a pak její „full version“, která je ještě o pár minut delší. Tyhle „bonusy“ se hodí spíš až za „standardní“ obsah alba. takhle to spíš způsobí nudu. Přitom právě „II“ je rozhodně nejzajímavější část desky. První polovina skladby nevybočuje z obyklého funeral doomového rámce. Snad jen místo výraznějších orchestrací budují atmosféru varhany. V druhé půlce však píseň začne zrychlovat. Varhany a následné orchestrace jsou epičtější, dvoukopák a následné blast beaty skoro šokují. Po klídku a pohodičce tu máte najednou metalovou bouři. Black metal silně vystrkuje růžky stejně jako death. Sekané riffy jsem doposud od Luny neslyšel a je to velice příjemné osvěžení jinak vcelku monotónní hudby. Závěr se opět vrátí k pomalému zhoubnému tempu, což je ale logický krok.
Luna svým eponymním albem určitě nezklamala. Ten kdo má rád relaxační symfo/funeral doom metal bude spokojen. Velké plus představuje „II“, která překvapí svou agresivní tváří a celkově zvládnutou atmosférou. Naopak nahrávku jako celek sráží nevhodné zařazení orchestrální verze zmíněné skladby. Fanouškům žánru se album dá doporučit, pro ostatní je to zcela zbytečná záležitost.
|
