Státní svátek 17. listopadu vyšel k nelibosti většiny z nás na neděli. Tuto nemilou skutečnost však zpříjemnila švédská melodeathová posádka Vikingů Amon Amarth, když na tento den ohlásila svůj koncert. Do pražské Tipsport arény, kde se letos s Českou republikou loučili Slayer, kapela dorazila v rámci svého Berserker tour, aby představila svou novou desku.
Přestože Amon Amarth u nás letos již hráli jako hlavní hvězda plzeňského Metalfestu, arénu zaplnila řada fanoušků, kteří si tuto příležitost nemohli nechat ujít. Fronty u vstupů se i přes nízké teploty tvořily už od čtyř hodin. Otevření areálu bylo ohlášeno na šestou, avšak pořadatelé začali pouštět o něco dříve. První cesta většiny fanoušků vedla pro pivo, kde se (k našemu překvapení) netvořily nijak dramatické fronty. Organizačně se dá říct, že všechno fungovalo dobře.
Celý večer se nesl ve švédském deathovém duchu. Chvíli před sedmou hodinu se na pódiu objevila první z předkapel – Hypocrisy. O tom, že nepatří mezi začátečníky, nebylo pochyb. S prvními riffy fanoušci ožili a soustředili se pouze na partu, které vévodí výborný Peter Tägtgren. Kapela měla na místě spoustu příznivců, kteří (soudě podle triček a mikin) přišli hlavně na ni. Největší úspěch měla kapela s písní „Roswell 47“, kterou uzavírala své vystoupení. Hypocrisy to na pódiu parádně šlapalo, i když hráli jen necelou hodinu. Jejich výstup trochu pokazil zvukař, který mírně přepálil bicí.
Arch Enemy v čele s modrovlasou zpěvačkou Alissou White – Gluz vlétli na pódium po krátkém intru „Set Flame to the Night“, které odstartovalo jejich vystoupeni s úderem osmé hodiny. Tím ožila další část publika, která arénu navštívila právě kvůli této kapele. Arch Enemy začali ověřenou klasikou „The World is Yours“. Na rozdíl od předchůdců, kteří měli problém s nevyváženými bicími, byl u Arch Enemy (oproti zbytku kapely) snížený Alissyn zpěv. Tuto nepříjemnost zvukař rychle vyřešil a při dalším osvědčeném songu „War Eternal“ už bylo vše v pořádku. Prostřednictvm „Ravenous“ kapela připoměla období, kdy v kapele působila Angela Gossow, ovšem největšího úspěchu se Arch Enemy dočkali až v přídavku, který tvořily songy „As the Pages Burn“, „No Gods, No Masters“ a „Nemesis“.
Setlist: The World is Yours, War Eternal, My Apocalypse, Under Black Flag We March, Ravenous, The Eagle Flies Alone, First Day in Hell, As the Pages Burns, No Gods, No Masters, Nemesis.
Následovala rychlá přestavba pódia a v půl desáté se z reproduktorů začíná valit smršť v podobě „Run to the Hills“ od železné panny, kterou Amon Amarth už nějakou tu dobu používají na svých koncertech jako intro. Po pádu opony s logem nové desky najela první novinka – „Raven`s Flight“, publikum samozřejmě okamžitě zareagovalo obrovským řevem, jak už to na koncertech Amon Amarth bývá. Bicí, za kterými seděl polonahý Jocke Wallgren, byly umístěné v obrovské vikingské helmě, která se v půli koncertu i s bicími vysunula až ke stropu. Na jejích stranách stály obrovské runy, které v následující písni „Runes to my Memory“ vzplály, což opět fanoušky opět velmi nadchlo. Do vystoupení ideálně zapadala píseň „Death in Fire“, celý koncert totiž skvěle doplňovaly kouřové a ohnivé efekty. Došlo pochopitelně i na „Deceiver of the Gods“, kterou oživila show „Draugra“ (nemrtvý, chránící poklady ve svém hrobu), jenž pobíhal po pódiu a hrozil fanouškům svou holí.
Oblíbenou „First Kill“ vystřídaly dvě novinky z "Berserkera" – „Fafner`s Gold“ a „Crack the Sky“. Publikum je ocenilo o dost větším mosh pitem než bývá obvyklé. Osvětlení také dokonale zapadalo do hudby a spolu s kouřem a ohni měly písničky kouzelnou atmosféru. „The Way of Vikings“ byla doprovázena soubojem dvou bojovníků, který končil popravou poraženého. Zkrátka další z klasických triků Amon Amarth, jak upoutat pozornost fanouška, což ale dokonale funguje a publikum u toho doslova šílelo. Po „Prediction of Warfare“, následovala další novinka „Shield Wall“, ve které dostali opět prostor bojovníci. Ti tentokrát jen stáli v pozadí a pohybovali se do rytmu. Po skončení této skladby celé pódium zhaslo a zahalilo se do kouře. S prvními tóny „Guardians of Asgaard“ světlo osvítilo několik metrů velké sochy „obránců Asgaardu“. Song už spoustu let patří do setlist kapely, takže nebylo divu, že ho kapela zahrála s naprostou ladností. Základní část ukončil Johan Hegg přípitkem z obřího rohu a písní „Raise Your Horns“.
Po skončení tohoto songu se kapela odebrala do zákulisí, kde chvíli dělala drahoty, aby následně naběhla zpět a odehrála poslední dvě písně. První z nich byla oblíbená „The Pursuit of Vikings“, která způsobila v davu přímo šílenství. To se ovšem nemohlo ani v nejmenším rovnat tomu, co přišlo s posledním a největším hitem „Twilight of the Thunder God“. Jörmungandr neboli Midgardsormr (obrovský had obepínající celou Zem, který sehraje svou roli, až nadejde Ragnarök) se pohyboval ve vlnách, Hegg s Thorovým kladivem v ruce i zbytek kapely byl připravený na velkolepý konec koncertu. To všechno způsobilo mezi diváky nepopsatelné emoce. Když se na pódiu odehrával souboj mezi Johanem Heggem a Jörmungandrem, každý z fanoušků se musel přidat ke společnému refrénu, který zpívala snad celá aréna.
Pražským Tipsportem dozněly poslední tóny a kapela se začala loučit. Jak bývá zvykem, vzduchem létaly paličky a trsátka. Když Amon Amarth zmizeli v zákulisí, většina fanoušků se dala na cestu k východům, jenže to nevěděli, že se Johan přijde ještě jednou rozloučit. Koncert byl podle mého názoru skvělým zážitkem pro každého fanouška death metalu. Na kapele je i po spoustě letech stále vidět ten zápal pro vše, co dělají, a proto se koncert opravdu vydařil.
Setlist: Raven`s Flight, Runes to my Memory, Death in Fire, Deceiver of the Gods, First Kill, Fafner`s Gold, Crack the Sky, The Way of Vikings, Prediction of Warfare, Shield Wall, Guardians of Asgaard, Raise Your Horns, The Pursuit od Vikings, Twilight of the Thunder God.
|
