Psát recenzi na debutové album finské powermetalové kapely Nibiru Ordeal není úplně snadné. Na jedné straně je nutné pochválit několik faktů, z nichž mezi nejvýznamnější patří zlanaření zpěváka Andiho Kravljači (Thaurorod). Na druhém pocitovém pólu sídlí kvalitativní nevyváženost nahrávky, včetně dvou opravdu zásadních přešlapů.
Úvodní dvě třetiny alba lze považovat za zdařilé, skladby "Gone With The Wind" a "Spacebeast" jedou na melodiích s powerspeedmetalovým pohonem a nezanedbatelným klávesovým vkladem, druhá jmenovaná zvlášť potěší uchulibou vokální linkou. Jisté zakolísání přijde v temněji vedené položce "Icon 21", s nástupem slušné jízdy "Demons & Angels" se situace zase projasní, a přestože nemůžeme tvrdit, že posloucháme něco speciálního či osobitého (inspirace slavnými krajany Stratovarius je zřejmá), fanoušci melodického poweru by měli být víceméně spokojeni, a to zhruba do padesáté minuty nahrávky.
Problém je, že desku neuzavírá instumentálka "Before The Eclipse", jež se nachází ve zmíněném časovém úseku (potažmo na sedmi bodech), ale že po ní ještě následují dvě nepochopitelně rozmáchlé hudební litanie, z nichž se zejména ta první s titulem "Vortex Of The Dead Galaxies" propadá do černé díry progresivně-dramatických ambicí, a to s minimem skutečně dobrých nápadů. Nejistě působí dokonce i Andi Kravljača, který jakoby nevěděl, co po něm režiséři kapely přesně chtějí. Navíc jsme se dostali na stopáž, za kterou by se nemusel stydět ani Arakain, a proto je celkem jedno, že závěrečný epos "Solar Eclipse" dopadl o kousíček lépe, jelikož v tu chvíli už jenom ospale zíváme a při této činnosti, jak známo, zaléhá v uších. Jinak řečeno, debut finské kapely mohl být o tolik lepší, kdyby autoři lépe odhadli své schopnosti a necpali se do míst, kam žánrové slunce nesvítí.
|
