První dojem může leckdy klamat. V případě Finů Metal De Facto je kupříkladu nejtěžší nezavrhnout kapelu kvůli hodně divnému názvu, jelikož hudba už zdaleka tak absurdně nepůsobí. Nemalá autorská kvalita začne dávat ještě větší smysl při zjištění sestavy, vždyť zakladatelem je kytarista Esa Orjatsala (ex-Dreamtale), jenž k sobě přibral borce jako je basista Sami Hinkka (Ensiferum) a zpěvák Mikael Salo, který své kvality dostatečně prokázal ve spolcích Dyecrest či Everfrost.
Že by tato trojice hudebníků (plus tři další členové) byla schopna tvořit dostatečně chytlavý materiál, potvrdil song "The Conqueror", což je "reklamní" singl a zároveň úvodní skladba nahrávky. Svižná píseň s neoklasickými trylky, tažnými slokami a ještě lepším refrénem patřičně láká na věci příští. Tento potenciál se nicméně úplně nerozvine v běžné v heavymetalové pochodovce "Legionnaire´s Oath", přičemž toto kvalitativní kolísání proběhne v průběhu alba ještě několikrát.
Rychlík "Naturalis Historia" opět navodí pocity dobré powermetalové pohody, "Inferno" si ale zavdá s dnes téměř všudypřítomnými dance-synťáky a zase jsme vrženi do tuctové metalové množiny. Úspěch navazující trojice "Bacchanalia", "Echoes In Eternity" a "Colosseum" závisí na míře velkorysosti. Jde totiž o celkem zjevnou citaci Stratovarius, pro mě nicméně přijatelnou, jelikož první jmenovanou píseň nelze neobdivovat za hardcore-oslavný/optimistický/bujarý sborový refrén, ve kterém vedle slavných Finů prosákne na povrch tvorba německých sluníčkářů Freedom Call (za mě opět v pohodě). V "Echoes In Eternity" a "Colosseum" zavzpomínáme na Tolkkiho ploužáky, potažmo neoklasické instrumentálky, vše je ale opět řešeno lišácky a kritická hrana mezi slovy inspirace/vykrádačka nebyla celoplošně překročena (i když v případě "Colossea" jde opravdu o nanometry).
Závěrečné trio "Ides Of March", "Ascending Of Jupiter" a "Germanicus" nabídne mix slabších a dobrých nápadů, což je symbolická charakteristika, kterou je možno vztáhnout na celé album. Pocit, že mohlo být o dost lépe, nelze snadno odbýt, stejně tak ale nelze ignorovat okamžiky, jež fanouškům melodického power-speedu prostě musí sednout a lahodit.
|
