Sodoma Gomora, takovouhle thrashmetalovou dardu jsem opravdu nečekal! Bylo sice známo, že strýčkovi Angelripperovi síly ani náhodou nedocházejí, ale vzhledem k zásadnímu překopání sestavy, ke kterému došlo loni, nebylo úplně jasné, kterým směrem budoucí kroky kapely povedou a hlavně jestli vše pojede v adekvátní hudební kvalitě. Rok staré EP "Partisan" naznačilo, že by Sodom mohl nabrat opravdu silný vítr do plachet. Díky aktuálnímu kraťasu pak můžou fandové zůstat definitivně v klidu, jelikož se zdá, že v podobné fazóně Angelripperova smečka už dlouho nebyla.
Na "Partizánovi" byla sympatická systematičtěji budovaná struktura písní, méně jistě působila snaha narvat do skladeb vícežánrové vlivy. Na novém ípíčku zůstala zachována vrstevnatá stavba, a v tom druhém už je taky jasno. Tady se z thrashe nikam neuhýbá, naopak se oplachují kořeny zapuštěné v osmdesátých letech, aby jejich stále funkční atomy vydaly nové oddenky. Což se podařilo, a my se tak můžeme rozplývat nad nádherně rozkvetlou korunou staromilského thrashe.
Nové písně jsou tři, všechny baví od začátku do konce a ve všech se najdou kromobyčejně šťavnaté momenty. "Genesis XIX" po úvodní stylové zabijačce změní tempo, poklidná rytmika nabírá na zlověstnosti a ve vzduchu je cítit bouře, která nutně musí přijít. To se stane na začátku šesté minuty, kdy si Tom ublinkne do slayerovsky významných bicích, což rozpoutá dokonale strhující riffáž. "Down On Your Knees" načne "tardyovský" deathový break, zde v režii páně Huskyho, aby po volnější mezihře vypukl parádní sólový mayhem. Šlapavý úvod titulního songu zdynamizuje neodolatelná kooperace rytmické sekce, do které vstoupí melodické vlny evokující hitovku "Orgasmatron" od Motörhead.
Všechny tři pecky dokazují prvotřídní autorskou pohodu, což dále potvrdí pravděpodobně nejslavnější sodomácký vál "Agent Orange", u kterého se můžeme dohadovat, jestli bylo jeho znovunahrání opravdu nutné, díky dokonalé zvukové produkci ale není nutné nijak zvlášť protestovat. Punkovku "Bombenhagel" jsem oproti tomu nikdy nemusel, a proto mě nechává klidným i její živá verze, která celé EP uzavírá. Nicméně je jasné, že v případě německé kapely můžeme očekávat velké věci, a proto nezbývá než doufat, že příští rok již opravdu dojde na slibované plnohodnotné album.
|
