Není to ani půl roku a už tu máme další nahrávku Nebula Orionis. Tento projekt pana M42 nedávno vydal EP „Ashes“ a jedná se už o třetí nahrávku (a po "Ashes" Nebula Orions přispěchala hned ještě s dalším kouskem "Plague"), kterou v loňském roce M42 představil!
„Ashes“ je finální částí hudební trilogie, kterou M42 stvořil. Všechna tři alba „Starthrone“ „To Keep The Flame Burning“ a nyní „Ashes“ jsou cestami do vzdálených koutů vesmíru a jejich cílem je navodit atmosféru nekonečného prostoru. „Ashes“ pokračuje tedy tam, kde minulé album skončilo. Jednoznačným poznávacím znamením Nebula Orionis jsou ohromné symfonické plochy, doprovázené naprogramovanými bicími a kytarami, které ale nikterak nevystupují nad úroveň orchestrací.
Asi nejvýstižnější charakteristikou pro „Ashes“ je pocit, že posloucháte soundtrack k nějakému sci-fi filmu a nejvíce doceníte obsah alba například při četbě podobné literatury. Na durhou stranu byste při poslechu nahrávky mohli klidně loupat brambory. „Ashes“ je zkrátka takový hudební podkres pro další činnosti a soustředěný poslech příliš nevyžaduje. Je to nevýhoda, ale zároveň i přednost desky, která může být skvělým společníkem pro relaxaci.
Pokud přece jen začnete hudbu Nebula Orionis zkoumat hlouběji, možná zachytíte, že „Ashes“ je ještě o něco více symfonická než její předchůdce. V „The Purge“ zazní dokonce sbory. Sice je to jen drobná změna, ale velice vítaná. Jinak si Nebula Orionis stále jede „to svoje“ a nepouští se do žádných experimentů.
Pokud máte rádi převážně symfonickou hudbu, která má sice metalový podkres, ale v podstatě slouží spíš k příjemné atmosféře, pak by „Ashes“ mohlo být pro vás. Stejně jako u minulé nahrávky i zde musím zdůraznit, že metal je zde spíš nenápadný a komu jde o kytary nebo tvrdos, bude velmi zklamán. Podstatná je atmosféra hudebního zpodobnění cesty vesmírem. Pří „Ashes“ se dá snadno zasnít a představovat si, že míříte právě k Nebula Orionis.
|
