Argentina není tradiční powermetalovou zemí, o to více překvapuje novinka tamního spolku Southern Skies. Muzika nemalé kvality, navíc s dobrou produkcí a zpěvákem, jenž nedává důvod k vypnutí desky hned po první sloce. Zde naopak není od věci setrvat až do konce nahrávky, jelikož ta nabízí úplně v pohodě vstřebatelný a hlavně poslechový obsah.
Na poněkud krkolomně pojmenovaném albu "Remnants Of A Repeated Future, Part I.", jež je druhým příspěvkem ve studiové historii Argentinců, zaslechneme instrumentálně propracovaný, veskrze ale neinvazivně přístupný power s občasnými progovými manévry či pokusy o temnější dramatizaci, ve které se mj. využívá střídmých orchestrací. Sametový projev zpěváka s úsměvnou přezdívkou Lobo Heimdall nicméně vše vyhlazuje do hladké vrstvy, která je příjemná na (ušní) průchod, zároveň však nepředstavuje v podstatě žádnou výzvu, což může být pro někoho stejnou výhodou, jako pro druhého záporem.
Sympaticky každopádně působí vrstvené vokály vklíněné do postupně gradujícího přiostřování ve skladbách "Supreme Domination" a "The Last Raven Flies", progresivní řezivo v "Southern Skies (A Dark End)" či naopak nejpowermetalověji pojatá volnost písně "Ritual Of A Blind Eye". Méně libě znějí některé výškově ukňourané pěvecké momentky (tuhle polohu ještě musí Heimdall přece jenom vypilovat), avšak celkově album spadá do emotivně vyklidněné sféry, kdy desku úplně nelze vynášet do nebes, stejně tak ale není důvod nedat šanci pokračování, jehož náznak visí v samotném titulu.
|
