Poprvé (a také ve své dosavadní diskografii naposled) přichází XIII. století s víceslovným názvem řadové desky. Není to však jediná novota, se kterou se kapela vytasila. Tou důležitější je rozšíření ansámblu o post plnohodnotného klávesového hráče (lépe řečeno hráčky). Již na minulé desce měly černobílé klapky zcela zásadní roli, takže angažování klávesistky Ollie Ryšavé se jeví jako naprosto logický krok. Ke změně došlo i na postu kytaristy, kde Michala Kourka nahradil Marcel Novák. Po hudební stránce ovšem k žádným velkým zvratům nedochází a deska nazvaná „Ztraceni v Karpatech“ v podstatě ve všem navazuje na svého dva roky starého předchůdce. Jen je o něco pestřejší a posluchačsky přívětivější. Většina skladeb totiž funguje hned na první dobrou. Nahrávka obsahuje pouze sedm kousků a na sto procent zde platí pravidlo, že kvalita vítězí nad kvantitou.
„Krev i víra tvá je černá,
spatříš nový světadíl,
krev i víra tvá je černá,
svět se mění v prach a dým“
Album můžeme rozdělit na dvě části. V té první má hlavní slovo melodičnost a přímočarost, v té druhé naopak vítězí temná gotická atmosféra. Desku otvírá svižná rockovka „Vampires“ s téměř hymnickým refrénem, ale nesedí mi v ní Štěpánův až přespříliš chladný vokální projev. Skladbě by rozhodně slušelo větší zapojení emocí. Výbornou kombinaci kytar, kláves a zpěvu přináší „Vlčí žena“, která opět sází na silný refrén. Následující temně romantická „Vítr z Karpat“ přichází s popovější strukturou a její největší zbraní je melancholií načichlá krásná melodie. „Candyman“ je naopak prosta veškeré temnoty a sází na svižné tempo a téměř veselou chytlavou melodii. Nutno dodat, že podobně laděných skladeb v tvorbě třináctky moc nenajdeme.
V druhé části desky odkrývá kapela svoji temnější tvář. To platí jak u strašidelné balady „Dům, kde tančí mrtví“, tak v klávesami zahaleném „Testamentu“. To nejlepší si pánové a dáma nechali nakonec. Téměř osmiminutová „Elizabeth“, jejíž text pojednává o osudu Čachtické paní, se okamžitě stává jedním z největších a nejžádanějších hitů jihlavské skupiny a dodnes platí asi za nejznámější skladbu XIII. století vůbec.
Album „Ztraceni v Karpatech“ patří pro svoji melodičnost a hitovost k vrcholům tvorby kapely a pokud by se našel někdo, kdo do hudby této legendární gotické grupy ještě nepronikl a chtěl by tak učinit, doporučil bych mu začít právě touto deskou.
|
