V době všudypřítomného strachu z genderové vyváženosti je nanejvýš podivné, když se kapela, v jejímž středu stojí žena, pojmenuje Bratři metalu. Na druhou stranu název je to marketingově pochopitelný, svádějící ke kliknutí na YouTube každého, kdo v metalu vidí smysl života (dokud nepřejde se stejnou zatvrzelostí k jinému žánru). K potenciálnímu úspěchu pak vlastně už stačí jenom to, aby samotná hudba nebyla úplně jalová. Což v případě těchto Švédů není.
Druhé album je oproti dva roky starému debutu dokonce o něco vyspělejší, už tolik neopisuje od známých jmen a snaží se o pečlivější budování hudebních příběhů. Skladby oscilují na žánrovém trojmezí heavy, power a (lehkého) folk metalu, základní přednost by pak měla vězet ve vokální pestrosti, což ale úplně nevychází. Harsh Matse Nilssona je spíše otravný, lépe si vede "čistý" Joakim Eriksson, oběma pánům však jasně vévodí Ylva Eriksson, která díky příjemně civilnímu projevu skutečně platí za největší devízu švédských, ehm, Bratrů metalu. S obdobně kvalitními autorskými nápady už je to nicméně složitější...
Hudebníci jakoby se kolikrát neuměli rozhodnout, zdali chtějí dojít k cíli za pomoci pozvolného (až líného) epického pnutí, či naopak formou přímého instrumentálního ataku. Tato dramaturgická neukotvenost poznamenává kupříkladu položku "Hel", a také (minimálně časově) nejambicióznější titulku, v jejímž sólu dokonce zaslechneme djentové prvky. Ještě horší situace nastává v písních s invenčně okleštěnými refrény ("Chain Breaker", "Njord"), které táhnou dolů nejen zbylý obsah skladeb, ale i celou nahrávku.
Její nejsilnější body hledejme pod názvy "Kaunaz Dagaz" a "Ride Of The Valkyries" s osvěžujícím hardrockovým, resp. powermetalovým sólem, potažmo v příspěvcích "Theft Of The Hammer" a "One", jejichž povedené refrény naopak pozvedají méně nápadité slokové pasáže. Švédové jsou paradoxně nejlepší, když se snaží tlumit prvosignální žánrové výpady a do své lehce manipulativní strategie vnášejí upřímný závan osobitosti. Skutečnost, že takové momenty na albu "Emblas Saga" existují, vrhá na osm (!) severských aktérů přece jenom docela lichotivé světlo.
|
