Dead End Finland mají fajn název, ze kterého je hned jasné, odkud jsou. Tahle melodeathová banda právě vydává svou čtvrtou řadovou desku. O „Inter Vivos“ Dead End Finland tvrdí, že skladby neustále přepracovávali, vylepšovali a vypiplaly k úplné spokojenosti.
Deska obsahuje deset písní a celková stopáž se zastavuje na čtyřiceti minutách, což nazačuje určitou přímočarost alba.
Úvodní „Deathbed“ má v rámci žánru zcela hitové ambice. Sloky deathově burácejí a opírají se o growling, refrén přichází záhy a je zcela melodický včetně zpěvu. Nutno říci, že je i absolutně chytlavý. Dead End Finland nesází na tvrdost, ale právě na melodie. Velký prostor mají klávesy a také efekty, zkreslující některé vokální pasáže. Místy projev kapely připomíná švédské žánrové příbuzné Soilwork. „Closer To Extinction“ je v naprosto totožném scénáři. Tvrdé sloky, ultra-melodický refrén, místy přibývá až industriální atmosféra či symfonické prvky. „Lifelong Tragedy“ možná přináší až příliš mnoho kláves. Hudba je v nich chvílemi skoro až utopená, nicméně je tenhle song velice atmosférický a patří k těm nejjemnějším na albu. Čistý zpěv zde hraje první housle. V „Tightrope“ zaujmou varhany, symfonická aura a následný útok brutálního growlingu. Skladba však opět uskočí směrem k melodice. Tentokrát více ke gotice a i díky vokálu připomene projev kapely Deathstars. Refrén už tradičně skladbu pozvedne až do výšin. Vzletné melodie opravdu Dead End Finland jdou. Nejlepším songem je „War Forevermore“. Je zde totiž skvěle propojená melodika a tvrdost, melodický death metal se mění v symfonický a tam, kde je využitý agresivní zpěv, skladba zní jako kdyby ji někdo vzal z desky dnes již neexistujících Xerath.
Zbytek alba se pak nese zcela v duchu předchozích skladeb.
Dead End Finland budou možná pro řadu fanoušku melodického death metalu příliš „měkcí“. Prim u nich hrají melodie, growlu nezazní až tolik a kapela do svého projevu ráda zapojuje množství kláves. Někdy zní trochu jako elektro-metalová banda, jindy více preferuje symfonické vyznění své hudby. Deska nemá nějaké velké výkyvy (až na malou mezihru „Dead Calm“) a dostanete zkrátka nálož dobře složených písní. „Inter Vivos“ se nedá upřít hitovost a schopnost ihned upoutat. Na druhou stranu hrozí, že se vám album rychle oposlouchá. Již po několika posleších máte pocit, že ho už zcela znáte. Celkově se dá říct - velice příjemná deska pro nenáročný poslech a dobrou náladu.
|
