Když je někdo nasranej, může se opít, vymlátit hospodu nebo nahrát thrashmetalové album. Jeff Waters prožil tři náročné roky, odstěhoval se od rodiny na jiný kontinent, kde měl problémy s pasem, do toho se vyrovnával s úmrtím dlouholetého kámoše a bývalého spoluhráče Randyho Rampage. Tlak na frontmana kanadské kapely byl zkrátka nemalý, i proto se rozhodl stvořit dílo, jehož leitmotivem má být výhrůžka "nezahrávejte si se mnou!". Ok, motivace pro řádně nasupenou hudbu jsou hotové, a jaká je realita?
V rámci metalografie kapely víceméně konstantní. V pořadí sedmnáctá fošna má sice drsný název "Ballistic, Sadistic", hudebně se ale drží v osvědčených mantinelech, však také Waters zase tvořil - krom bicích - vše sám. Pomyslná nasranost se odráží nejvíce v textech, jinak se opět jedná o mix řízných thrashových riffů a heavymetalové pohody, která si mnohdy nezadá - zejména v sólech - s rock´n´rollovou hravostí. Téměř industriální pumpy na startu úvodní "Armed To The Teeth" zní skutečně náležitě chlapácky, pak ale skladba vjede do nejtradičnějších Watersových vzorců, včetně riffů, vyhrávek či frázování, a jako taková by mohla být klidně uprostřed nebo na konci této nahrávky, případně na kterémkoli z předešlých alb.
Jenže těžko vybírat ideální otvírák alba, když se od sebe songy nijak dramaticky neodlišují. Výraznější zajiskření neurotických spojů lze zaznamenat v dardě "I Am Warfare", která nepostrádá dobré, ačkoli mírně vtíravé vokální momenty, stejně jako členité sólo s břitce úsečnými motivy i slayerovsky zběsilým zrychlením. Nejlákavější mozaiku tvoří řez písně "Lip Service", a to díky uhrančivému baskytarovému bublání, zlověstně tlumeným slokám (s jasným ozvukem Megadeth) nebo zatraceně chytlavé melodické mezihře.
Těžko pohrdnout naspídovanými pasážemi skladeb "Dressed Up For Evil" či "End Of The Line" (s dalším mistrovským sólem), rychlých rytmických dostaveníček si ostatně všeobecně užijeme dost a dost. Energie tomuhle albu nechybí, škoda, že se její kumulace nepřenesla také na krapet originálnější skladatelství. K pozitivnímu výsledku to každopádně stačí. Řemeslné složky jsou samozřejmě brilantní (Waters je dle Chalupářského slovníku "zasloužilý všeumělec"), včetně zvuku, který táhne kupředu momenty, u nichž máme neodbytný pocit mnohokrát slyšeného. Takových míst není na novince Annihilator málo, nová deska přesto patří mezi to lepší, co z kanadské kapely kdy vzešlo.
|
