Holandští Delain už dnes platí za stálice melodického metalu se zpěvulí v čele. Poslední roky měla jejich tvorba vzestupnou tendenci a loňské EP „Hunter´s Moon“ ukázalo Delain jako pořádně našlapanou kapelu, která se nebojí experimentovat. Například s přitvrzením své hudby a čím dál větší orientací na moderní, téměř djentový zvuk.
Novinka dostala jméno „Apocalypse and Chill“ a zaujala naprosto debi…ošklivým obalem. Není jen „nemetalový“, ale navíc graficky nevábný, ačkoliv ve finále je motiv slečny, užívající si na lehátku pohodičku, zatímco za ní vybuchují domy, vcelku i vtipný a korespondující s názvem alba. Přesto dřívější obaly desek byly u Delain většinou krásné a tak tenhle obrázek zamrzí. Důležitá je však hudba. Úvodní „One second“ je jasná hitovka. Trochu připomene Within Temptation a jejich pokusy o modernější metal (coreové vokály a kytary), ale Delain mají větší tah na bránu. „We Had Everything“ je ve stylu melodií a skladatelského rukopisu typická „delainovka“. Velice příjemná skladba, která by klidně mohla vládnout rádiím.
„Chemical Redemption“ vás uvítá silným rytmickým riffem, který velice evokuje Crematory. Samozřejmě další průběh písně již zcela jasně pasuje k Delain. Výrazně o sobě dají vědět klávesy stylizované do „osmdesátkového“ zvuku. Nesmírně melodická věc, která potvrzuje hitový začátek desky. „Burning Bridges“ opět lehce připomene Within Temptation, ale současně se jedná o kousek, který kapele velice sluší. Pozornost strhává velkolepý refrén a také pasáž ozdobená growlingem a následnou symfo-metalovou nádherou. Jedním z hlavních vrcholů alba je úžasná „Vengeance“. Patří k nejsymfoničtějším kusům nahrávky a hostuje v ní Yannis Papadopoulos z Beast In Black. Především závěr písně je strhující a zní jak filmová muzika.
Pořádně podladěné kytary vytasí „To Live Is To Die“, jež vytvoří poměrně tajemnou atmosféru, aniž by slevila z hitovosti. Až do této chvíle je album naprosto famózní. Následují dvě písně „Let´s Dance“, „Creatures“ jsou sice velice dobré, ale trochu uberou z nadšení. Nejsou nevýrazné, spíš obyčejné. Situace se opět změní s krátkou baladou „Ghost House Heart“. Tichá intimní píseň s nádhernými houslemi disponuje hezkou melodií a posluchače připraví na další vrchol alba. Tím je singlová „Master Of Destiny“, která už byla na EP „Hunter´s Moon“. Tahle strhující skladba je ztělesněním epičnosti a symfo-metalové dokonalosti.
A Delain v tomto pokračují. Závěr nahrávky je velice silný. Kapela si je jistá v kramflecích a moc dobře ví, že dobré melodie jim zkrátka jdou prakticky sami. Písně mají dynamiku a jsou zábavné. Jako bonus k už tak skvělému zážitku Delain servírují překvapení na konec. Instrumentálka „Combustion“ začíná, jak kdyby jí složil Joe Satriani a poté se vytasí s brutálními djentovými riffy. Delain se tu pohybují ve zcela jiných vodách, než doposud. Kdo si myslí, že kapela skládá jen jednoduché hitovky a pohybuje se někdy takřka na hraně pop metalu, nechť si pustí tuhle naprostou parádu.
Delain natočili nesmírně zábavné album. Je doslova nadupané skvělými melodiemi a nápady. Současně se ještě více projevuje jejich záliba v metalové moderně a tak djentových kytar opět přibylo. „Apocalypse and Chill“ je radost poslouchat, mnoho takto kreativních kapel není.
|
