Nehledě k tomu, že jsem v recenzi na předešlou fošnu "Bloodlust" nezkrýval jisté zklamání, považoval jsem vydání novinky "Carnivore" za jednu z událostí hudební sezóny. Gang sdružený kolem zpěváka Ice-T je anglicky řečeno "one of its own kind", tedy mimořádný a výjimečný, v subžánrové rapmetalové kategorii pak dlouhodobě nenachází žádnou konkurenci. A zápis "Carnivore" tuto skutečnost opět sebevědomě potvrzuje.
Americká formace už nemusí nikomu nic dokazovat, a tak sází na jisté postupy, které však stále ukrývají ohromný potenciál. Ostré crossoverové riffy brousící noty o groovemetalové, thrashové nebo hardoreové ocílky a ještě říznější frázování samotného principála, to je zaručený recept na úspěch. Ice-T i přes svůj pokročilý věk pořád vládne drsným OG charismatem, který budí zatracený respekt, zvlášť když se k němu do tandemu přidá kmenový parťák a kytarista Ernie C, případně kdokoli jiný z této old-schoolové smečky. Formálně to už dávno není o undergroundu, šustění dolarů ale rozhodně není na škodu, díky němu má každá novodobá deska prvotřídní promo zahrnující mj. několik videoklipů, a hlavně dokonalý sound, který nakopává celou rapmetalovou mašinerii kurevsky dopředu.
Úvodní titulka i následná "Point The Finger" s hostujícím frontmanem z geniální smečky Power Trip jsou tradiční (a proto neodolatelné) bodycountovské vály, první opravdová řacha ale bouchne s nástupem šlehy "Bum-Rush". Intenzivní valivá masírka s groovemetalovými přechody, heavíkovými sóly a hlavně strhující vokální intonací, jejíž textovou "message" podtrhuje povedený videoklip. Na minulém albu byl vzdán hold Slayer, nyní je do nebes vynesen Lemmy a jeho Motörhead ve formě zřejmě nejproslulejšího hitu "Ace Of Spades". Proslov před tímto coverem tentokrát není zbytečně přepálený, i proto lze celou předělávku považovat za velmi zdařilou.
"Another Level" představí dalšího hosta, kterým je zpěvák Jamey Jasta z Hatebreed. Jemu se přizpůsobil zejména numetalově odstíněný - a nijak zvlášť zábavný - refrén, vyklidněná mezihra ale rychle připomene, jaká je esenciální podstata této ikonické kapely. Obnovená verze songu "Colors" vyvolá gangsterské duchy minulosti ještě urputněji, skladbu "No Remorse" rozduní djentové kytary a kapela odkryje jednu ze svých agresivnějších tváří, "When I´m Gone" zaujme - krom zpěvačky Amy Lee z Evanescence - především textem, který typicky nesentimentálním způsobem připomíná, že bychom city ke svým blízkým měli projevovat zavčasu, dokud jsou mezi námi. Závěrečná položka "The Hate Is Real" znamená ideální propojení rapu s thrashem, zde silně odkazujícím k již zmíněným Slayer, celkově pak nejde o nic jiného, nežli o další extrémně chytlavou kompozici stvořenou americkými autory.
Zmínit je nutné bonus "6 In The Morning", což je oživený kousek z bohaté frontmanovy kariéry, na levelu atraktivnosti se každopádně nic nemění, daný song naopak považuji za jeden z nejlepších momentů nejen celého alba, ale vůbec všeho, co nějak souvisí se jménem Ice-T. Víc netřeba dodávat, nehledě k tomu, že pokud patříte mezi fanoušky kapely, už placku "Carnivore" dávno sjíždíte jako lajny koksu, a jestli je tomu naopak, je upřímně řečeno trochu divný, že jste tyhle řádky dočetli až sem (každopádně díky).
|
