Power metal zažívá již několikátý měsíc suché období. Jeho hlavní příčina vězí ve známých faktech, nicméně ani nahrávky, které vycházely během krizového stavu, nebyly ničím výjimečné. V takové situaci je člověk rád za každé album, jež nechce vypnout už někde v polovině stopáže. Do podobné sorty spadá i deska "Everlore", kterou na začátku června jako debutový zápis zveřejnila stejnojmenná finská kapela.
Obal alba je hrozivě naivní, hudba ovšem nikoli. Přímočarý rychlík "Here Be Dragons" hned na úvod vtáhne díky líbivě poskládaným vrstvám s tažnými kytarovými vyhrávkami. Potěší i vokální a vícehlasé pasáže, které nemají ambice prostřelit oktávový terč - frontman Joonas Kunnela si nejvíc věří ve střední poloze, jejíž oblast za celou nahrávku neopustí, což je samozřejmě x-krát rozumnější, než kdyby lezl do výšek a pokaždé padl na hubu (a my s ním). Charakterem hlasu může připomenout Kaie Hansena, hudba je pak jakousi směsicí mezi powerem a osmdesátkovým heavíkem britského střihu.
Tato fúze je někdy osvěžující, jako v položce "Race For The Sun", jindy celkem nevýrazná, jako v případě písně "Imaginary Throne", veskrze však pro album "Everlore" platí stanovisko z úvodního odstavce, tedy že na vypnutí desky nebude pomyšlení. Některé skladby naopak silně volají po opětovném jetí, krom dvojice zmíněných kousků je to rovněž neoklasikou orámovaný příspěvek "Brighter Tomorrow", dále vybrnkávaná balada "Bleeding Land" se seversky zasněným refrénem, či závěrečná pecka "The Book Of My Tales" (včetně povedeného intra "Foreword"). Těmto kompozicím nechybí chytlavost, nápad a spád, což je směska, na kterou je prozatím letošní ročník celkem skoupý.
|
