Přestože měli Finové Kenziner v devadesátých letech dobře našlápnuto, po druhém albu "The Prophecies" se tato power/neoklasická kapela rozpadla. Zakladatel a kytarista Jarno Keskinen sice obnovil činnost v roce 2012, dokonce vznikla deska "The Last Horizon", pak ale zase nastala delší doba nečinnosti. V tomto mezidobí se nicméně podařilo nalézt tvůrčí inspirace, přišel nový zpěvák i klávesák a na světě je čtvrtá studiovka s titulem "Phoenix".
Dílo okamžitě startuje mohutnými instrumentálními vrstvami, které propojují spletité kytarovo-klávesové kejkle s příchutí majestátní epické atmosféry. Vše drží dobře pohromadě díky sytému soundu a také Peterovi Zaleskemu, jehož hrdlo se stalo pro kapelu jasným přínosem. "Listen To The Devil" přispěchá s rychlými tempy, klapky napínají strukturu písně jako tětivy a hutné neoklasické vyznění podporuje i typicky zemitý refrén. Postupem hrací doby se však notové textury alba výrazně rozvolní, píseň "Tears Of Destiny" je psána lehkou rukou, melodie jsou svěží a styl téměř hardrockový. "The Mirror" v dané linii pokračuje, skladba ovšem kvůli rychlosti a klávesovým vrtulím notně evokuje klasický Stratovarius, aniž by sahala po kvalitě Tolkkiových kompozic.
V songu "Osiris Rising" Keskinen vzhlédne k Orientu, jde však o pohled předvídatelný a až příliš upřený. Finskému autorovi jakoby více seděly lehké skladatelské polohy, nežli dramaticky významné party. "Curse Of The Pharaoh" začne být - navzdory názvu - zase více poslechová a šlapavá "To Hell And Back" už je hard rock jako vyšitý. Píseň "Phoenix Rising" nabídne vyzrálý tvůrčí směr na pomezí progresivního power metalu, a z této kvality neuteče ani křehká závěrečná balada "The Miracle", ve které Zalesky ukáže to nejlepší ze svého talentu. Nové album se celkem povedlo a Finům nelze popřát nic jiného, než aby se konečně rozjeli a aby nyní zase nenásledovalo dlouhé ticho po studiové pěšině.
|