Thrashoví poltergeisti udeřili po svém zmrtvýchvstání podruhé. Návratová fošna "Back To Haunt" se povedla a novinka "Feather Of Truth" v daném směru neuhíbá ani o píď, jak po kvalitativní, tak skladatelské stránce. Proto se i tato recenze bude značně podobat slovům, která přibližovala čtyři roky starý počin "Back To Haunt". Pikantní a ostře řezaný thrash variovaný melodickými zpěvy a sóly ve stylu Artillery, Annihilator nebo Eruption, to je krátký popis, jenž do puntíku sedne i na Švýcary Poltergeist.
Klady zůstávají - některé pasáže rvou dveře z pantů a jsou natolik svůdné, že automaticky přetvářejí staromilsky zaměřené posluchačstvo na smějící se a poddajné beránky. Zabírají i vícehlasné refrény nebo vyhrávky, které si otevřeně tykají s heavymetalovými postupy. Když zpěvák André Grieder začne nasupeně vrčet, nemají Švýcaři pocitově daleko k Overkill nebo Exodus. Rychlé rytmické úseky střídají technicky rozvolněné předěly a dravé nájezdy se zlověstně vzorkující basou. Vše zaštiťuje vytříbený sound, který si ohlídal sám kytarista V. O. Pulver, jenž to se zpěvákem táhne od samotných počátků - tedy od roku 1986.
Přetrvaly ovšem i malé zápory. Už výše uvedený seznam asociačních formací svědčí o jisté nepůvodnosti. A problémem zůstává stopáž, která s bonusy atakuje hodinovou hranici, přičemž časovou korekci by snesly i samotné songy. Připomíná to návštěvu u babičky, která udělá výbornou svíčkovou, a protože jsme "vyhublí jako lunti", nutí nás sníst o tři až čtyři knedlíky navíc. Z počátku máme boule za ušima, poté se začneme trochu potit, a nakonec si musíme jít - po zdvořilém, ale už také trochu formálním poděkování - okamžitě lehnout na kanape. Bylo toho prostě trochu moc. Což ovšem neznamená, že se k babičce brzy nevrátíme a celou akci nezopakujeme nanovo. Ta výborná a sladce nostalgická chuť omáčky prostě nedovolí jinak.
|
