Jeden z nejlepších zpěváků současnosti Yannis Papadopoulos před časem odešel z velmi dobré kapely Wardrum k méně dobrým Beast In Black, což ale zase tolik nevadí, protože jeho jméno tím konečně dosáhlo úspěchu, který si zaslouží. Krom jiných výhod Yannise najednou začali vyhledávat jiní hudebníci k hostování na jejich počinech, a to třeba v rámci celého alba. A tak jsme se loni dočkali výborné desky "Warrior Path" od stejnojmenné kapely, letos pak využila Yannisových služeb další řecká formace Sacred Outcry.
Tuhle partu založila před více než dvaceti lety dvojice hudebníků George Apalodimas a Dimitris Perros, kteří už v roce 2001 zašli do studia, aby nahráli dílo "Damned For All Time". Ze zamýšleného debutu nakonec zbylo jen demo s hrubým mixem a víra, že se jednou všechno podaří dokončit v adekvátní zvukové podobě. O devatenáct let později to díky pomoci několika umělců v čele s Yannisem konečně klaplo. Trochu se upravil playlist, zřejmě se výrazně zapracovalo na aranžích a hlavně se povedlo skladby obléct do moderního produkčního kabátku, který jim opravdu sluší.
Může tak dokonale vyniknout všudypřítomný nádech heroické epiky, který nahrávku prostupuje od začátku do konce. Lze si užít pomalé vybrnkávané nájezdy ve stylu Iced Earth nebo maidenovské vyhrávky, jež skladby pozvedají v jejich rytmickém rozletu. Hlavně je nám však umožněno kochat se Yannisovým zpěvem. Tenhle borec dokáže se svým hlasem žonglovat dle libosti, výšky slézá jako Adam Ondra horolezecké stěny a je proto moc dobře, že je v současnosti tolik protežovaný. Debutové album řeckých Sacred Outcry by bylo velmi dobré, díky Yannisovi je ale úžasné.
Na hudbě je nutné obdivovat jemnou naléhavost, se kterou dvojice autorů vstupuje do našich příbytků. Žádná urputná metalová řež, ale většinou pečlivě budovaná atmosféra, ve které lze tušit hutné bojové napětí. Když pak do poklidných tónů s vánkovými symfoniemi udeří kytarové valy, je to dvojnásob působivé. Skladba "Sacred Outcry" zaútočí dravými frázemi a thrashovými pasážemi, soustředěný nástup "Lonely Man" se přetaví ve rtuťovitý a zatraceně chytlavý speed metal. Pak zase Řekové štrádují poklidným údolím, aby naplno udeřili v téměř čtvrthodinovém příspěvku "Damned For All Time". Až tady padla kosa na kámen, jelikož se příliš "vypůjčuje" od Helloween a Iron Maiden, a i proto nelze mluvit o kýženém vrcholu díla, kterým tato rozmáchlá skladba určitě chtěla být. Na žalobu to ale rozhodně není, a už vůbec kvůli tomu není na místě odvádět pozornost od věci daleko důležitější - debutová deska "Damned Of All Time" je mimořádně dobrým metalovým počinem.
|
