Kapelník italských Kaledon vydává sólové album. S jeho tvorbou mu pomáhala dvojice kolegů z domovské party, za mikrofon si však stoupla zpěvačka z Temperance, Alessia Scolletti. Tím se krom vokální úrovně zajistila alespoň nějaká diference, protože jinak se o žádný stylový útěk nejedná. Od power metalu říznutého - minimálně na poslední studiovce Kaledon - progem se sice přesouváme na písničkovější skladatelské plochy, o nic dramatického ale rozhodně nejde.
Mnohdy jsou tvůrčí postupy vyloženě totožné, jako např. v písních "The Abduction" nebo "The Rainbow", kde nastupují k notám neurvalé spídové nájezdy, v prvním songu navíc ještě zdůrazněny chorusovými blast beaty. Jenže neurvalý neznamená automaticky lepší, a ani v případě italského autora nejde o zhola nic výjimečného. Kytarista Alex Mele je mnohem zajímavější v tvorbě některých refrénů, ve kterých získávají převahu lehkoruké linky a zesiluje potenciál k paměťovému uhnízdění. Problém těchto úseků ale zase vězí ve skutečnosti, že jsou si pocitově dost podobné.
Za tento shluk může i nevýrazný a změkčilý sound, jenž měl být zřejmě poplatný heavymetalovému - občas i hardrockovému - proudu, který vyvěrá z několika písní. Odstín se ale nepovedlo přesně odchytit, kytary jsou jako margarín a bicí znějí jako automat (přestože je nahrával živý bicmen). Těžko říct, co tímto albem chtěl italský autor sdělit. O "mimozemském" tématu nahrávky (viz cover nebo titul) nevypovídá - krom minimálního vnesení elektroniky - vůbec nic, hudební odchylky od tvorby domovské kapely jsou pak natolik zanedbatelné, že se nenabízí nějaké smysluplnější vysvětlení. Kdyby bylo možné o Meleho písních napsat, že jsou velmi dobré a že je úplně jedno, pod jakou hlavičkou vyšly, byla by to věc jiná. Jenže ani to napsat nelze.
|