Necelými sedmdesáti tisíci příznivců facebookové stránky, které mají Britové Gama Bomb, se může pyšnit málokterá thrashmetalová smečka. Budiž to důkazem kvalit této kapely, ačkoli sám za sebe musím zmínit, že mě pánové dostali až teprve na předešlé fošně "Speed Between The Lines". Ne že by materiál na tomto disku byl o tolik lepší, protože popravdě psáno, Gama Bomb hrajou v podstatě pořád to samé, spíš mi konečně správně docvakly autorské spoje britských myslitelů. A protože jejich forma neupadla ani na aktuální studiovce "Sea Savage", ponesou se následující řádky ve víceméně pozitivním tónu.
Opět jsme se dočkali syté porce šťavnatě naspeedovaného thrash´n´rollu, jehož základem, stejně jako největším plusem, je nadhled a hravost. Politické a sociálně kritické hloubání patří jiným spolkům, tady se pracuje s vtipem a pohodou, nutno dodat, že úspěšně. Když si pustíte Gama Bomb, víte, co dostanete. Řízný osmdesátkový thrash, ve kterém se nejde daleko pro rychlost, ale také pro melodické sólo nebo heavymetalové prvky, včetně parodického jekotu. Hudební rozbuška rovněž obsahuje crossover-thrashmetalové jádro, jež dodává finální (gama) bombě náležitou třaskavost.
Ano, je to pořád hodně podobné a kdyby někdo vymyslel test, ve kterém by bylo nutné přiřadit puštěné skladby ke správnému albu, vypadl bych už v prvním kole. Tady opravdu nejde o postupný autorský vývoj, ale o prohlubování osvědčeného formátu, na čemž není nic špatného, protože podobně jako Gama Bomb moc spolků nehraje. Osobně si skladby této kapely dávkuji opatrně, pět a více kousků najednou je moc, o to více však funguje krátkodobě působící energie. Z nového playlistu se tento efekt úzce váže na songy "Sea Savage", "Miami Supercops", "Ironblood", "Rusty Jaw" nebo "Electric Pentacle", vyloženě ve štychu mě ale nenechala žádná z dvanácti aktuálních skladeb.
|
