Dlouhých jedenáct roků čekali příznivci tuzemských crossoverových legend na novou a dlouho slibovanou řadovou desku. Od vydání alba "Teorie morfické rezonance" se toho v kapele událo mnoho, přičemž tou nejzásadnější změnou bylo angažování zpěváka Dana Kurze (mimo jiné Atari Terror), který svým příchodem sňal pěvecké břímě z kytaristy a kapelníka Tomáše Varteckého. To, že Kurzův hlas do hudby Kurtizán skvěle pasuje, jsme se přesvědčili již na koncertech, takže očekávání od nového materiálu byla vskutku velká.
Při pohledu na názvy skladeb nové desky, která dostala jméno podle známé dětské knížky Bohumila Říhy, lze vypozorovat určitou souvislost. Každá píseň má totiž jako název lidské křestní jméno a jak kapela sama dodává, pod každým z těchto jmen se ukrývá jeden lidský osud. Nicméně texty Kurtizán jsou natolik alegorické, že je prakticky nemožné spojit si je s nějakou konkrétní osobou.
Změny v sestavě se ani v nejmenším nepodepsaly na typickém zvuku kapely. Hned úvodní "Gréta" posluchače ujistí, že vše zůstalo hezky při starém. Tohle jsou prostě klasické Kurtizány z 25. avenue. Kapela opět kombinuje hard core s dalšími hudebními styly a zároveň sází na brutální syrovost. Okamžitě mi na mysl přišla klasická alba skupiny jako "Strach" či "2000?". Přímočará rockovka "Tommy" je díky chytlavému refrénu adeptem na největší hit alba. V brutálním "Helmutovi" Dan Kurz předvede, že silou svého hlasu by klidně mohl bourat domy. Další chytlavý refrén vystřihne kapela v jinak nepříliš vábném "Franzovi". Naopak vrchol celé kolekce představuje trochu ujetý "Willy", který v sobě ukrývá nenápadné odkazy na Atari Terror. Závan melancholie se dostaví s následující "Viktorkou". Průměrný "Fanoušek" bohužel nemá čím zaujmout. Typickému kapelnímu zvuku se absolutně vymyká "Julie". Dokonce Varteckého podezírám, že tuhle věc napsal pro své druhé působiště - Wanastowi vjecy (mimochodem Kodymův hlas by do ní perfektně zapadl) a nějakým nedopatřením skončila na desce Kurtizán. I přes svojí atypičnost patří "Julie" k nejlepším momentům desky a to i díky nádhernému kytarovému sólu. Důstojným zavírákem alba je pak bonus "Mirek". Na závěr ještě musím zmínit povedený pestrobarevný booklet, jehož autorem je sám zpěvák Dan Kurz.
"Honzíkova cesta" příznivce kapely rozhodně nezklame a díky své pestrosti má šanci oslovit i publikum hudbou Kurtizán doposud nepolíbené. Jednu výtku bych ale měl. Po jedenácti letech studiového pauzírování přijít jen s devítkou písní (potažmo půl hodinou hudby) je sakra málo.
|
