V polovině osmdesátek přiznivci západoněmeckého ostřejšího punku vyhledávali kapely Dimple Minds, Boehse Onkelz, Idiots nebo Toxic Shock. Po úspěchu crossover thrash part S.O.D., D.R.I., Suicidal Tendencies neb M.D.C. v zámoří na sebe odezva v Německu nedala dlouho čekat a podobné, thrashem poučené formace se opatrně začaly hlásit o slovo. Od heavy drsňáků se lišily už třeba svými obaly desek – veselé a výrazně barevné kreslené postavičky parodující metalové příšery a zobrazující spíše veselé rebely s kšiltovkou, kteří straší běžného spoluobčana v kravatě. Do muziky zakomponovaly vedle punkových a hardcore vlivů v podstatné míře i v té době opěvovaný thrash metal. To platilo i o spolcích typu Emils, Rostock Vampires, nebo o Rumble Militia z Brém, které v roce 1985 založili zpěvák a kytarista Efstathios „Staffi“ Agoropoulos a Halkan „Hacki“ Onuk (kytara) spolu s basákem Klohmanem a bubeníkem Ollym.
Pokud vám jména obou kytaristů nevyzněly vzorově německy, bude to zřejmě tím, že se v jejich případě jednalo o potomky řeckých, respektive tureckých přistěhovalců. Prostředí, ze kterého vzešli, pravděpodobně formovalo i jejich anarchisticko levicové smýšlení, které nejednou jako autoři přetavili do někdy až radikálně kritických textů, jenž se nevybíravě navážely do politiků a do konzumního způsobu života tamní společnosti.
Jejich pětipísňové demo zaujalo nově vzniklou gramofirmu Atom H, která jim v roce 1987 vydala debut "Fuck off Commercial". Už na něm kapela prezentovala všechny atributy své tvorby, které pro ni byly celou dobu jejich existence typické – neučesaný mix speed/thrash metalu, punku i hardcore, spolu s texty, vybízejícími stejně smýšlející revolucionáře k boji na barikádách. V tomto duchu se nesla i další deska "They Give You The Blessing", kde bylo znát, že se muzikanti technicky i kompozičně kvalitativně posunuli, proto nebyl problém vedle sebe nalézt krom crossover songů i krystalický thrash ("The Church Cries" nebo "Mirror of Fortunes"), punk typu Bad Religion ("No Promise to No One") nebo pro tyto týpky signifikantní halekačku "No Nacis", která se stala jakousi jejich hymnou.
V těchto letech kroužili Evropou s popředními thrash spolky, např. s Death Angel či Assassin, a když se na trhu objevil nový počin kapely "Stop Violence and Madness", tak vzbudil velkou vlnu zájmu hlavně faktem, že firma zaplatila nahrávání ve věhlasném studiu Morrisound na Floridě. Mistři zvuku Scott Burns a Tom Morris dodali desce naleštěný prvotřídní zvuk tehdejších thrashových hvězd a spolu s členy Death a Morbid Angel si v písni "Waiting for Death" i zabékali. Vtipné. Celkově album znělo jako produkce Sacred Reich, kapela si (tak jako vždy) prosadila několik punkem zbarvených songů, což pro ortodoxní metalisty mohlo být malým negativem.
Tou dobou však v tvrdé muzice počaly zlehounka praskat ledy, do popředí se drali jiní. Na trh byl uveden dnes totálně raritní živý záznam na VHS "Tattooed & Loud" (1992) a kontroverzní EP "Wieviel Hass wollt Ihr noch? "(1993), kde se kapela do pravice a celého Německa pustila s takovou vervou, že každý koncert končil těžkými pouličními boji mezi levičáky a skinheads. Úřadům došla trpělivost, nahrávka musela být stažena z prodeje a Rumble Militia se ocitli na dlažbě. Na vlastní náklady ještě vydali naprosto mimózní nosič "Hate Me", které mělo katastrofickou úroveň, vedle dvou normálních skladeb obsahovala deska i různá intra a gangsta rap metal pochybné kvality.
Od té doby se je nikdo (krom jednoho festivalu v bývalé NDR) v Německu neodvážil pozvat na koncert a soubor raději hrál pro spřízněné fanoušky v Chile, Řecku nebo v Turecku. Ledy se hnuly přesně před rokem a v rodných Brémách proběhlo vystoupení k 35 výročí kapely, na kterém bylo rovněž prezentováno nové album "Set The World On Fire". Z původní sestavy zůstal v kapele do dnešních dní jen zakladatel Staffi, který sestavu doplnil basákem Anatoliem, bubeníka Andreasem, kytaristou Manuelem a zpěvákem Dannym.
Efstathios „Staffi“ Agoropoulos je dnes váženým majitelem bezpečnostní agentury F.B.I.S. GmbH. Rozhodl se udělat si malou radost a zainvestoval nahrávání a vydání alba, cover si nechal nakreslit od věhlasného Andreje Bouzikova, který vytvořil obaly mnoha desítkám věhlasným thrash spolkům.
Deska hned na úvod ve "Street Riot" mísí thrashové riffy s klasickým hardcore „štěkáním“ zpěváka a odpovědí sboru. Pěvec Danny na to jde přes sílu a moc se s tím nepáře, překvapí v refrénu melodickou linkou podobnou Mike Muirovi ze Suicidal Tendencies ke konci osmdesátek. Na úvod pěkný old school rozjezd. "Rules" s houpavě hypnoticky variujícím riffem ve stylu S.O.D. dává jasný pokyn noze k podupávání do rytmu. "Athens is Burning" je klasický punk metalový crossover s melodicky vedeným refrénem, "Pretty Baby" mě přenáší na koncert Agnostic Front, model řvaného refrénu s podkresem melodického sboru na pozadí stále funguje. "Kingdom" a "R.F.M." jsou opět drsnější verzí ST, příjemně překvapí následný skočný hardcore punkový hit "Low Life" s výraznou melodií. Předposlední "No Nacis", největší opus souboru v nové verzi je určený asi pro fanoušky, co kapelu dříve nesledovali, zasvěceného posluchače ale několikátá verze totožného songu umístěná na řadových albech už trochu nudí. Staffi zcela dle tradice souboru na závěr umístil ujetou punkovou taškařici ve stylu Toten Hosen nazpívanou německy, potěší ska vsuvka a laškovné zapojení křídlovky.
Kapele Rumble Militia se během celé své kariéry nepodařilo dostat do první ligy evropského thrash metalu, protože se nikdy nevzdala svého anarchistického smýšlení a punkových kořenů, které často a ráda dávala na odiv. A cpala se tam vlastně? Vlaječku na evropské tvrdě metalové mapě si však zaslouží. To platí i o nikterak objevném, ale velmi zábavném albu "Set The World On Fire" se zřetelným odkazem k Sebevražednými Tendencím. Jeho cílem bylo připomenoutí této party a to se povedlo dokonale.
|
