Holandští hrobníci jsou jistotou v nestálém světě. Je celkem jedno, jestli si z jejich bohaté metalografie vybereme třicet let starý debut "The Rack" nebo nejnovější počin "Necroceros", pokaždé můžeme očekávat hnilobně zatuchlý death, jenž je zpravidla servírován v rychlém nebo naopak ponuře se vlekoucím tempu. Ale stejně jako by byl hrobník ztracen bez své lopaty, byla by tato nizozemská formace poloviční, kdyby v jejím čele nestál Martin van Drunen se svým charakteristickým, nádherně pokřiveným vokálem.
A protože je tento gentleman za mikrofonem i tentokrát, zbytku osazenstva nic nebrání ve veselém kydání metalové hmoty. První nához nese titul "The Sole Cure Is Death" a je nám vmeten přímo doprostřed obličeje. Mohutné instrumentální direkty okamžitě potvrdí, že je všechno na svém místě, včetně zvukové produkce. Rytmika dlouho neotálí, kmitočty se brzy rozjedou do červených čísel, tlak sílí, kompresi je nutné uvolnit záhrobní mezihrou, aby mohl vražedný dovětek zapůsobit s patřičnou intenzitou. Takhle Holanďany známe a takhle nám dělají radost. Navazující kousek "Molten Black Earth" zase potěší dynamickými groovy přechody, které dokazují, že tvůrčí prostředí ovládala krom agresivních choutek také hravost.
V "Mount Skull" dokonce můžeme vystopovat heavymetalové prvky, jež jsou vlastně v muzice Asphyx velmi běžné a jejich většímu provalení brání pouze deathové podladění. Útroby songu "Knights Templar Stand" zdobí svižná rytmika a melodické vyhrávky, "Three Years Of Famine" už přijde s tradičním pohřebním maršem. Doomově se sunoucí tempo Holanďanům rovněž svědčí, v poklidném cvalu pečlivě budují kompostní atmosféru, hudba působí jako hlína dopadající na právě položenou rakev, smutné vyhrávky dokumentují pláč pozůstalých, melodické prvky pak naznačují jejich smíření.
"Botox Implosion" je dokonalé zmrtvýchvstání, animální deathový mayhem s thrashovým závanem, divoce urputný song s napruženou gradací, kdy si celou dobu budeme připadat jako bychom zdrhali před hroznem ultrarychlých zombie. Jde o pomyslný vrchol nahrávky, následné dění se nese v očekávaných intencích, závěrečná titulka už je pocitově jaksi navíc, to ale nic nemění na kvalitě prezentované hudby. Holanďané jsou zárukou kvality a chutným soustem pro každého, kdo to má rád tvrdě a s víceméně pravidelnými změnami temp.
|
