WINTERAGE - The Inheritance Of Beauty
Tato italská kapela se nás už podruhé pokouší přesvědčit, že je to právě ona, která navazuje na původní odkaz krajanů Rhapsody a že symfo-powermetalová vlajka plápolá i díky ní hrdě dál. S debutovou plackou se to nepovedlo, dílo bylo nenápadité a mdlé. Jak jsou na tom Italové o šest let později? O moc lépe ne. Na hodinu trvající nahrávce s pyšným názvem "The Inheritance Of Beauty" je těžké nalézt vtahující motivy, a když už se to povede, postaví se do cesty špatné vokály a ne zcela vyladěný sound, což je s podivem, neboť master byl v režii Jacoba Hansena. Možná i tento Švéd vycítil, že se tady nějaká velká dřina nevyplatí. Je s podivem, jak se Italům přes využití sytých orchestrací, sborů a vůbec všelijakých propriet, které k symfo-power metalu odjakživa patří, nedaří příliš atakovat naši pozornost. Střídají se střední i rychlá tempa, občas do hry vstoupí folk, jindy operní či muzikálové prvky, tento mix však nejednou působí prvoplánově a nesourodě, bez jasné vnitřní vize. Změť houževnatého skladatelství, které občas vtáhne, v celkovém součtu ale zanechá spíše rozporuplné pocity. Srovnání s Rhapsody tak zůstává vyloženě na formální úrovni, co do kvality tihle Italové Turillimu nesahají ani po lýtkový sval.
5/10
YouTube ukázka - Orpheus and Eurydice
OMINOUS GLORY - The Elven Dream
Tahle americká parta je sympatická. Její předák Alistar Blackmane je zapálený powermetalový fanoušek, a s podobnou vášní přistupuje i ke své tvorbě. Na facebooku každý song detailně rozpitvává, probírá anabázi jeho vzniku, nabízí pohled do autorských zákoutí. Stejně jako v případě výše hodnocených Winterage i zde mluvíme o symfo-power metalu, avšak více usazeném v heavymetalovém podhoubí. Skladby mají - i díky lepšímu zvuku - větší drajv, i tady by ale byla potřeba silnější dramaturgická ruka, nebo prostě jenom větší podíl vkusu. Když hudebníci vjedou do klasických power-speedmetalových moří, ovane nás čerstvý vítr hladkých melodií a pohody ("Eternal Destiny", "The Kingdom Of Light", "Ominous Glory"). Jenže mezi těmito perlami je několik skladeb, které jenom kopírují slavnější kolegy (Stratovarius, Nightwish, Iron Maiden), případně jsou jenom slabé. Dohromady jde o trochu zvláštního powermetalového kočkopsa, kterému navíc nehraje do karet horší zpěv, ani brutální, 80minutová délka. Zaděláno je každopádně poctivě a možnost, že příště bude o poznání líp, není vůbec nereálná.
6,5/10
YouTube ukázka - Eternal Destiny
THORIUM - Empires In The Sun
Belgické těleso Thorium nabízí album, které dokáže nalákat na artwork i titul, ani samotné logo kapely není k zahození. Rozjezd playlistu v podání skladby "Exquisite" potom dané dobrozdání jenom potvrdí. Syrově dravý heavy metal, jenž tvoří základní kámen ve tvorbě belgické kapely, doplňují powermetalové prvky, v čele s melodickými vyhrávkami a sólovými úseky. Tento recept zabírá jak v úvodní písni, tak v pozdějším příspěvku "The Old Generation", který startuje šťavnatá bicí palba, pokračuje se přes vrcholky vícehlasného refrénu a opravdu chytlavě vyústěného sóla. Velký prostor je na albu věnován svižnějším či střednětempým pochodovkám, které atmosféru nahrávky zahušťují ostrými riffy a temnější náladou. Nejpronikavější středobod této snahy najdeme v položce "Winterfall", v jejímž sólu dokonce hudebníci pronikají na čistě progové území. Největší ambice jsou pak cítit v závěrečné trilogii "1302", ve které slyšíme několik zajímavých hostů, jako třeba Arjena Anthony Lucassena (Ayreon). Výkon tohoto umělce je jedinečný, Belgičané se však v dané trilogii snaží přijít s komplexním autorstvím, což jim tolik nejde. Více to umí při tvorbě nekomplikovaných hudebních struktur, kterých je na jejich novém albu dost, a pokud si budete chtít zvyknout na ne úplně dokonalý projev zpěváka Davida Marcelise, můžete se do poslechu díla "Empires In The Sun" pustit bez větších obav.
6,5/10
YouTube ukázka - Empires In The Sun
|
