Abychom trochu ozvláštnili tradiční způsob psaní recenzí, rozhodli jsme se zařadit nepravidelný článek, ve kterém seskupí svůj pohled na dané album vícero redaktorů. Vzhledem k rozdílnému hudebnímu vkusu našich pisálků jsme zároveň hledali způsob, který by vyloučil "povinné" naposlouchání alba jenom proto, že jej vydal nějaký známý interpret, zároveň však muselo jít o jméno alespoň trochu povědomé. První volba padla na španělskou formaci Angelus Apatrida, jejíž tvorba je blízká hned několika členům redakce. Zde jsou jejich názory:
jirka7200
Neznám moc podobných thrash metalových držáků, které by se mohly vyrovnat španělské úderce Angelus Apatrida. Letos horkokrevní kovotepci oslavili dvacetileté výročí vydáním nového alba, kterými ostatně dosud pravidelně zásobovali fanoušky ve dvou, spíše však tříletých intervalech. Dvě dekády to kapela hrnula ve stejném složení a pokud to porovnám s thrashovými pionýry z osmdesátek, tak ti během této doby vyměnili několik členů, vydali sice svá ikonická alba, ale i propadáky, stačili se rozpadnout i přijít s comebackem. To Angelus Apatrida nic takového neřeší, jede jak zběsilý kombajn po poli s nedozrálou konkurencí a kosí vše pod sebou. Nezastavil je ani lockdown, v klidu nahráli eponymní desku, která byla právě v těchto únorových dnech rozvezena do regálů centrálního skladu. Vyměnili jen dlouholetého zvukového inženýra Daniela Cardosa a nahrávku poslali k míchání a k masteringovým úpravám Christopherovi „Zeuss“ Harrisovi, který dokázal své zvukové kvality na albech řádně drsných kapel Hatebreed, Madball či Crowbar, ale třeba i na sólovém albu Todda La Torra (Queensryche). Zvukově působí deset songů na na novém albu natlakovaněji a hutnějším dojmem. Vedle klasických „Bay Area“ riffových klasik ("Indoctrinate", "Disposable Liberty"), jako by ta produkce posypala nahrávky hardcorovým kořením amerického střihu ("Rise of Fall", "Childhood´s End"). Možná na to má
vliv i podladěný zvuk kytar, který dříve muzikanti nevyužili. Na každém albu lze rovněž objevit skladby, které by byly funkční i v repertoáru klasických heavy kapel, třeba Judas Priest, pokud by odhodily svou trashovou vestičku ("We Stand Alone" nebo "Through the Glass"). Kapela předložila ucelený materiál v takovém nasazení a tempu, se kterým se jim povedlo zdolat další stupínek k žánrovému vrcholu. Takto vysoko už mnoho konkurentů nepohybuje a cíl je nedaleko.
9/10
Moloch
Sedmá a tentokrát bezejmenná řadovka španělské čtveřice přináší nekompromisní thrash metalový nářez, podpořený drtivými kytarami s řadou velmi slušných sól, bicím kulometem a pořádně nasupeným vokálem křiklouna Guillerma Izquierda. Skoro by se chtělo napsat, že „Angelus Apatrida“ je v podstatě bezchybná deska, jenže to by nebyla pravda. Pro mě je thrash metal hlavně o dobrých riffech a ty jsou na novince španělské úderky téměř nedostatkovým zbožím. Samozřejmě se najdou výjimky jako třeba úvodní „Indoctrinate“ nebo „We Stand Alone“, jenomže to je
z celkového počtu deseti skladeb na albu trochu málo. Vzhledem k faktu, že kapela ani na okamžik nevybočí ze svého stylu a po celých pětačtyřicet minut pálí ten svůj kolovrátkový thrash, velmi rychle se dostaví pocit jednotvárnosti a stereotypnosti. „Angelus Apatrida“ je za mě skvěle zahraná, dobře zprodukovaná, ale z hlediska kvality materiálu úplně průměrná thrash metalová deska.
5,5/10
Pagan
Novinka Španělů mně trochu zamotala hlavu. Nejprve klady: obrovské nasazení, přijatelný mix klasického thrashe a groovu, fortelné řemeslo, špičková zvuková produkce. Když to borci z Pyrenejského poloostrova rozparádí v rychlém tempu, lze jen těžko hledat důvody ke stížnostem. Vždyť ten thrash jenom zvoní! Najdou se však i zápory. První výraznější výtkou by mohla být podobnost s jinými kapelami, v čele s legendární Panterou. Některé úseky námelu "Indoctrinate", který stejnojmennou nahrávku španělské smečky rozjíždí, jsou kupříkladu nijak neskrývanou kopírkou songu "Fucking Hostile". Proti námitkám se ale zase postaví humánní a velmi zdařilý videoklip, který byl k dané skladbě pořízen. No a podobnými protiklady je protkán téměř celý playlist. Riffy řežou jak mají, ještě lépe si vede Víctor Valera se svým ďábelským zpracováním bicí soupravy. Nechybí ani moment překvapení, jako když v kouscích "Empire Of Shame" a "Into The Well" vykouknou power-speedová sóla. Tyto položky patří společně s dravými jízdami "Rise Or Fall", "Childhood´s End" a heavíkovou "We Stand Alone" na vrchol alba a poslouchají se opravdu dobře. Jenže přes to všechno se nemůžu dostat ke spodním proudům nahrávky, jelikož mně celé španělské představení přijde jako lehce odosobněná hra na rychlý efekt. Sice profesorsky zmáknutá, ale pořád jenom hra.
7,5/10
Savapip
Sekanice jako hrom! Angelis Apartrida nic složitého nevymýšlí, prostě jenom pálí testosteronové riffy, masírují akční napumpovanou rytmikou (čilého tlučouna VIctora Valeru beru jako největší lákadlo kapely), natlakovaně štěkají texty a občas do téhle mlýnice pustí nějakou přístupnou melodii. Ta o něco víc než třičtvrtě hodinka je velmi intenzivní. Jelikož Angelus Apartrida z tohohle buldozeru ani na moment neseskočí, hrozí, že v závěru slabší povahy definitivně umlátí, ale pro mě je thrash o energii a té je na téhle desce nepřeberné množství.. Nehledejte body, kterých se dá chytit, prostě naskočte na skluzavku a nechte se na konci vyplivnout s totálně propláchnutou palicí.
8,5/10
Supermartonátor
Angelus Apatrida jsem doposud vnímal jako kvalitní kapelu, která mě ale nikdy moc nelákala. Eponymní novinka mě však velice mile překvapila. Španělé hrají perfektně. Tady se prezentuje riffařská extratřída. Thrash metal jak řemen, ve kterém nechybí odklony k „hevíku“ nebo groove metalu. Kytary jsou více podladěné, než bylo u Španělů zvykem. Důležité jsou melodie, které umí zaujmout na první poslech. Album je to pořádně energické a nadupané. Stále platí, že si navzájem s Angelus Apatrida nejsme úplně souzeni, ale přinejmenším jsme se o dost sblížili. Závěrečná „Into The Well“ je naprostá slast. Riffy sekají jak katana a muzika šlape bezchybně. Po Nervose další výborná thrash metalová deska tohoto roku, a to jsme teprve v polovině února.
8/10
|
