Dát dohromady žebříček nejoblíbenějších nahrávek uplynulé dekády se zprvu jevilo jako velmi snadný úkol. Celkem rychle mi na mysl přišla dvacítka desek, které jsem měl v paměti zafixované jako mimořádně povedené a dobře si pamatuji, jak jsem je v době vydání do nekonečna sjížděl. Jenomže když jsem si je teď po letech pustil znovu, překvapilo mě, jak se můj pohled na ně změnil. Některé desky svůj původní lesk ztratily. Jiné naopak s přibývajícími roky nabraly na síle. Byl jsem tedy nucen svůj původní žebříček od základů překopat a zde překládám výsledek.

Spojnici mezi uvedenými alby tvoří chytlavé melodie, svižné tempo a hitovost - tedy atributy lahodící mým uším. Je trochu zvláštní, že první čtyři příčky obsadily kapely, které měly svůj tvůrčí vrchol již v osmdesátých letech minulého století. Že by na těch povídačkách o jedinečně a nenahraditelnosti metalových legend z osmdesátých let bylo něco pravdy? Možná. Na druhou stranu nejde popřít fakt, že i výrazně mladším kapelám se podařilo stvořit díla, které můžou nahrávkám těchto veteránů směle konkurovat.

1. MANOWAR - The Lord of Steel (2012)
- Takhle má vypadat deska opravdových Králů metalu. Manowar se po (více či méně povedeném) experimentování se symfonickými prvky vrátili opět k syrovému a energií napěchovanému heavy metalu. Navíc mě (i po letech) ohromě baví ten atypický zvuk, který dává vyniknout DeMaiově baskytaře.

2. HELLOWEEN - Straight Out of Hell (2013)
- Za mě nejlepší deska Dýní od legendárních Keeperů. Takovou porci power metalových hitů jsme od Hellowen dlouho neslyšeli.

3. JUDAS PRIEST – Firepower (2018)
-Prý je to nejlepší album Judasů od dob kultovního Painkillera. S tím nelze než souhlasit.

4. ACCEPT - Blood of the Nations (2010)
- Comeback ve velkém stylu. V roce 2010 Accept všem ukázali, že jsou schopni fungovat i bez Uda. Nahrávka není ani o kousek slabší než nejslavnější díla Němců z osmdesátých let.

5. POWERWOLF – Blood of the Saints (2011)
- Německá vlčí smečka se během uplynulé dekády po právu zařadila mezi největší hvězdy heavy/power metalové scény a vděčí za to především skvělým deskám "Bible of the Beast" a "Blood of the Saints", které dodnes tvoří páteř jejich koncertního programu.

6. ALESTORM - Back Through Time (2011)
- Další úspěšnou kapelou uplynulé dekády jsou Skotové Alestorm, kteří sice nepřišli s ničím novým, ale za to dokázali chytře zkombinovat již dávno vymyšlené. Jejich pirátskometalová tvorba dosáhla vrcholu s třetí řadovkou "Back Through Time", která je extraktem toho nejlepšího z jejich hudby.

7. LORDI - Babez for Breakfast (2010)
- Za mě jednoznačně nejlepší deska finských příšerek. Nahrávka se nese v duchu osmdesátkového heavu metalu a prakticky úplně každá skladba je silně návykový hit.

8. GLORYHAMMER - Legends from Beyond the Galactic Terrorvortex (2019)
- Klišovitý power metal toho nejtěžšího kalibru, ale s obrovskou dávkou nadsázky. Tohle mě prostě baví.

9. FREEDOM CALL – Beyond (2014)
- Němečtí happy metalisté měli začátkem předchozí dekády kreativně silné období. Nahrávka "Beyond" stejně jako její předchůdkyně patří k nejlepším okamžikům jejich diskografie.

10. ENSIFERUM – Two Paths (2017)
- Finští folk metaláci si udržují konstantní kvalitu svých desek. Z části analogově nahrávaná "Two Paths" je díky řadě skvělých songů o kus výš než jejich ostatní alba z posledních let, přestože stylově nevybočuje ze zaběhlých kolejí.

Další povedené desky (seřazené podle abecedy):
ALESTORM – Curse of the Crystal Coconut (2020)
ARCH ENEMY – Will To Power (2017)
BATTLE BEAST – Battle Beast (2013)
FREEDOM CALL – Land of the Crimson Dawn (2012)
GAMMA RAY - Empire of the Undead (2014)
HAMMERFALL – Built to Last (2016)
HANSEN & FRIENDS – XXX – Three Decades in Metal (2016)
LUCA TURILLI’S RHAPSODY - Ascending to Infinity (2012)
SYMFONIA – In Paradisum (2011)
THEOCRACY - As the World Bleeds (2011)

Nejlepší české a slovenské desky (seřazené podle abecedy):
ARAKAIN – Adrenalinum (2014)
DYMYTRY – Revolter (2019)
HORKÝŽE SLÍŽE – St. Mary Huana Ganja (2012)
RIMORTIS - Dvacet černých růží (2019)
TOTÁLNÍ NASAZENÍ – Crazy Story (2011)
TRAUTENBERK – Himlhergotdonrvetr (2016)
XIII. STOLETÍ – Intacto (2016)