Němečtí Orden Ogan v posledních deseti letech platili za kapelu, která s každou další deskou nabírá skokově na popularitě. V případě jejich předposledního alba "Gunmen" byl ten nárůst přímo enormní a pistolnická deska sbírala vavříny na všech frontách. Už tehdy bylo jasné, že navázat na její úspěch nebude vůbec jednoduché a ani samotná kapela s přípravou nástupce zrovna nepospíchala. Čtyři roky studiového pauzírování mluví za vše. Orden Ogan během nich pořádně zamíchali sestavou. Po třinácti letech kapelu opustil kytarista Tobias Kersting a aby toho nebylo málo, s hraním na kytaru musel v důsledku zranění ruky seknout i zpěvák Sebastian Levermann. Na čerstvé fošně "Final Days" se tak představuje nový sekernický tandem, tvořený dosavadním basákem souboru Nielsem Löfflerem a nováčkem v sestavě Patrickem Sperlingem. Uvolněný post baskytaristy obsadil Steven Wussow (ex- Xandria).
Bývá zvykem, že písně na jednotlivých albech Orden Ogan mají nějaký spojující prvek. Minulá deska nás zavedla do prostředí divokého západu, na "Final Days" nás pro změnu čeká sci-fi tématika, což se odráží nejen v textové, ale i v hudební náplni. Nahrávka má svěží moderní zvuk, bohatě je využívána elektronika a některé pasáže mají zvláštní industriální nádech. Typické poznávací znamení Orden Ogen, tedy velkolepé hymnické refrény, je naštěstí v plné míře zachováno. To se nejvýrazněji projeví ve skladbě "Interstellar" s hostujícím kytarovým čarodějem Gusem G. (Firewind, ex - Ozzy Osbourne). Povedených momentů nabízí deska samozřejmě víc, třeba singlovku "Inferno" nebo drsnou "Hollow", která v refrénu připomíná hudbu stylově spřízněných Powerwolf. Pomalejší "Alone in the Dark" zaujme spíše výběrem hostů než hudební náplní. Zpěvu se zde zhostila Ylva Eriksson z Brothers of Metal a orchestrace se ujal mistr v tomto oboru Alex Staropoli z Rhapsody of Fire.
Přestože "Final Days" má spoustu skvělých momentů, jako celek úplně nefunguje. Nadšení z chytlavých refrénů občas pokazí poněkud fádní riffy ve slokách. Navíc druhá polovina desky za tou první kvalitativně zaostává a ani přetechnizovaný zvuk nahrávky nemusí být konzervativnějším posluchačům úplně po chuti. Přesto Orden Ogan přišli s dobrou moderní power metalovou deskou, která jejich skalní příznivce rozhodně potěší. Ovšem zda dopomůže k dalšímu růstu jejich fanouškovské základny, si tentokrát vůbec nejsem jistý.
|
