Řekne-li se Omega, myslím, že většinu lidí napadne slavná maďarská kapela. Jenže nyní míříme do Itálie a pokud by maďarští rockeři slyšeli tvorbu této Omegy, asi by si rvali vlasy zděšením. Čtveřice muzikantů z Itálie je totiž jak čtvero jezdců temnoty a jejich muzika je nesmírně těžká. Kapela vznikla v roce 2012 a novinka je jejich druhým albem. Název „Nebra“ odkazuje na tajemný artefakt „disk z Nebry“, který vznikl možná už v době bronzové a zobrazuje slunce, měsíc a hvězdy. Celá deska je postavena na konceptu zkoumání záhad starověkých civilizací a jejich znalostí astrologie. Ostatně i obal desky je nádherně kosmický a celý artwork je naprosto parádní.
Zajímavostí je, že kapela do skladeb skryla tajné zprávy a kódy. Některé riffy jsou založeny na přesných matematických sekvencích, jinde je možné odhalit morseovku. To je skutečně výzva pro zvídavého posluchače a poměrně originální umělecký projev.
Deska obsahuje pouze čtyři skladby a žádná není kratší než třináct minut. To je další výzva, stejně jako samotné stylové zařazení kapely. Atmosférický black/doom metal/ dark ambient/ avantgarda. V překladu je to velice temná, těžká hudba, která vás může i nervově rozložit.
První ze čtyř temnotemných skladeb Omegy „Pleisas“ se po takřka ambientním začátku „rozběhne“ ve střednětempém doom metalu, který doprovází táhlý řev a je dost možné, že vás začne hudba brzo deptat. Jenže po minutách intenzivní trýzně přijde uvolnění. Pohoda, jazzíček, prog rock. A pak zase brutal doom metal „druhý level“. Tentokrát se rytmus změní a bicí zní divoce. Hudba zní magicky, vesmírně a nebezpečně. Největší posluchačský „oříšek“ představují vokály. Zpěvák Alexios bude vaše sluchovody skutečně trápit.
Blackový řev a skřehotání není nic nezvyklého, kdyby zdá se, že se kapela docela vykašlala na text a nechala Alexiose jen křičet.
„Axis“ je podobná. Také zpočátku ambientní, aby získala doom metalové tvary a poté blasfemicky zrychlila až k black metalovým sypanicím. Omega působí na psychiku, ale i v jejich nehostinné hudbě se dají najít melodie. Jen jsou roztroušené tak nějak nahodile. Což kontrastuje s celkovou promyšleností a vkládáním tajných zprávy a šifer. Ani další dvě skladby charaktere nahrávky nemění, klidné pasáže se střídají s nátlakovými. Nutno říci, že místy to kapele hraje ohromně. Jedná se o pozoruhodné dílo a někdy Omega rozpoutá parádní metalové peklo. Je doom metalově zadumaná, ale moc se neplácá v pomalých tempech a ráda pořádně sešlápne plyn.
Když se zaposloucháte do „Nebry“ můžete zažít téměř hypnotický zážitek. Není to ale příjemná hudba, je nervní, neklidná, temná. Nedá se mluvit o chytlavosti, protože příliš zapamatovatelných momentů tu nenaleznete. Deska funguje spíš jako poměrně temné pozadí k jiné činnosti. Co nahrávku poměrně strhává, je zpěv. Alexiosovo řvaní sice působí správně znepokojivě, mrazivě, ...ale velice brzy začne nudit a posléze i dost štvát.
„Nebra“ je propracovaná nahrávka. Člověk až musí smeknout. Jen se jedná o posluchačsky neatraktivní muziku. Pokud si libujete v misantropických sálodlouhých skladbách, kde melodie musíte aktivně hledat a chcete slyšet něco, co zní „vesmírně temně“, pak by se vám Omega mohla líbit. Jak ohodnotit desku, která je velice dobře promakaná, ale poslouchat se ji moc nechce? Známku dávám průměrnou, protože tohle bude pro velmi malou část posluchačů skvělé a pro všechny ostatní neposlouchatelné.
|
